Výlet v podhůří Krkonoš - Martinice v Krkonoších, Horní Branná a okolí.

Martinice v Krkonoších, i když tvar v Krkonoších neodpovídá přímo poloze obce, k oficiálním hranicím Krkonoš to mají totiž na sever necelých 5 kilometrů do Valteřic, ale alespoň do nejbližšího podhůří Krkonoš patří. Pokud jde o sportovní vyžití, v zimě zde mají k dispozici lyžařský vlek, na lyžařské trasy kousek, ale třeba v létě zde budou návštěvníci hůře hledat například koupání. Ne že by tu nebyly rybníky, ale nejsou určené přímo ke koupání, byť se lidé koupou v rybníku U mlejna, ale spíše je to kraj k turistickému bloumání. A to je naše parketa, vydejme se proto na toulačku do místních lesů a kolem rybníků.

Martinice v Krkonoších:

Ves Martinice se uvádí poprvé v roce 1492 jakou součást jilemnického panství za Hynka z Valdštejna. A k Jilemnicím ves patřila do konce feudalismu. Dnes jsou nejvíce známé jako železniční křižovatka, dá se sem totiž přijet z Kolína, Jablonce nad Jizerou, Trutnova, Staré Paky a Rokytnice nad Jizerou. Dobré je spojení i autobusem z Jilemnice, Hradce Králové, Prahy, Vrchlabí a Vítkovic v Krkonoších.

Start - Velký rybník:

Výlet začneme u vlakového nádraží. Sama budova z roku 1871 je vyhlášenou kulturní památkou od roku 2016. Dochovala se zde původní budova i se soustavou technických zařízení a plně funkčním systémem zabezpečení, což z ní dělá zcela unikátní celek v celé síti železnic v naší republice. Před budovou přímo u autobusové zastávky je turistický rozcestník, odkud se po červené a žluté vydáme vlevo směrem na Rovnáčov. Tam ale nejdeme, protože před podjezdem, kam značky zatáčejí, odbočíme vpravo s cyklotrasou 4175A. Mineme chráněnou lípu velkolistou a za ní odbočíme šikmo vlevo, ale protože tak odbočují dvě cesty, tak na tu pravou z nich. Držíme si směr a projdeme mezi domy až k železniční trati a ke křižovatce s malým parkovištěm. Pod ním stojí roubená chalupa bývalého mlýna, založeného roku 1715, který byl od roku 1882 hájovnou a dnes slouží jako rekreační objekt. Mlýn byl poháněn vodou ze zaniklého rybníka, který se jako Hrubý Martinický uvádí roku 1664, později byl zván Velký.

U mlejna:

Zahneme vpravo po bývalé hrázi a dostaneme se k rybníku U mlýna (U mlejna). Ten byl založen na přítocích potoka Jilemka roku 2002 a je dnes největším rybníkem Martinické soustavy s rozlohou 3 ha a průměrnou hloubku 1,7 metr. Po jeho hrázi a severním břehu vede naučná stezka U mlejna, které se budeme nyní držet. Součástí vybavení rybníka jsou i lavičky k posezení.

Slané Bahno:

Přejdeme po hrázi, za ní se stočíme vpravo a při mírném stoupání dospějeme k hrázi rybníku Na bubně. Ten vznikl na místě staršího či jen bažin na potoku Brabenčík v roce 1992 díky vedoucímu polesí v Jilemnici Václavu Seifertovi. Na jeho břehu na špici malého poloostrova přímo před námi stojí kovový kříž, který na Seifertovu památku (spáchal sebevraždu) vztyčili jeho kamarádi myslivci a lesáci. My se vydáme vpravo a lesní silničkou dojdeme k nejmenšímu a z popisovaných i k nejstaršímu rybníku Slané Bahno. Svůj název má údajně podle pověsti, že do něho kdysi spadl kolem projíždějícímu formanovi sud soli.

Javorek:

Vrátíme se k rybníku Na bubně a přejdeme po jeho hrázi a kolem pole a přes louky dojdeme do osady Javorek. Ves se uvádí poprvé roku 1492 k panství Štěpanice a roku 1542 na panství Lomnice za Vilíma z Valdštejna. Ještě roku 1633 šlo o ves, ale roku 1634 při vpádu Švédů zanikla. Později se uvádí jen poplužní dvůr a cihelna. V bažinách pod vsí byly založeny čtyři rybníky, kolem roku 1770 již zaniklé, pak ale byly dva obnoveny, Malá voda a Javorek. Mezi domky sejdeme na hráz prvního či druhého rybníčku a dáme se lesní cestou vlevo. Nad druhým rybníkem asi 70 metrů u potoka stojí smírčí kříž, údajně vztyčený na památku jednoho místního muže (domorodce), kterého roztrhal divočák.

Špitál a hrobka:

Cesta se stáčí vpravo, přejdeme přes lesní silničku a pozvolna vystoupáme na plochý hřbet. Zde zahneme vpravo a dojdeme na lesní silnici s červenou značkou. Dáme se vlevo a klesneme k Bohdanečskému potoku. Za ním vedou značky NS Poznej Horní Brannou, vydáme se tedy po nich vlevo. Stoupáme k okraji lesa a na jeho konci zahneme vpravo. Tak klesneme na silnici z Jilemnice do Horní Branné. Dáme se po ní a se značkami NS dojdeme k barokního špitálu z roku 1709 s kaplí sv. Aloise, dnes jde o dům s pečovatelskou službou. Naproti němu stojí pseudorománská hrobka Harrachů z bílého a červeného mramoru z let 1840 až 70. Dnes je zde obřadní síň.

Zámek Horní Branná:

Za pečovatelákem zahneme vlevo, obejdeme hřbitov a za ním zahneme vpravo. Projdeme mezi hroby ke gotickému kostelu sv. Mikuláše z roku 1557, který později prošel barokními dostavbami (presbyterium, věž, kaple). Před kostelem zahneme vpravo po silnici a rovně dojdeme k zámku Horní Branná. Ten začal v roce 1582 stavět Zdeněk z Valdštejna, ale dokončila ho až jeho vdova Marie z Martinic. Jde o vynikající renesanční stavbu, dnes je v něm pamětní síň J. A. Komenského, který zde pobýval před odchodem do exilu. Za zámkem u hřiště je hospůdka, kde se můžete občerstvit.

Jiránkova studánka:

Za hřištěm zahneme vpravo a kolem hokejového hřiště dojdeme k zámeckému rybníku. U něho se potkáme s červenou značkou, po které se vydáme vlevo. Po silnici se značkou dorazíme k lesu, kde už jsme byli. Abychom nešli stejnou cestou zpět, projdeme levotočivou zatáčku a dáme se vlevo neznačenou cestou podél lesa. Když cesta vstoupí do lesa, zahneme šikmo vlevo a vystoupáme na hřeben Horky (511 m, vrchol je po naší pravici). Dále pozvolna klesneme do údolíčka, kde objevíme po levici Jiránkovu studánku. Jí začíná potůček Klokočka, který se vlévá do Bohdanečského potoka. Zdejší voda byla tak pověstná čistotou a blahodárnými účinky, že si pro ní nechával posílat i hrabě Harrach.

Cíl - Martinice:

Pokračujeme dál rovnou lesní cestou a na druhé křižovatce opět zříme červenou značku. A po ní jdeme stále naším směrem ke hřbitůvku a na silnici od Zálesní Lhota (vlevo). Před námi je poslední z martinických rybníků Zákřežník. Ten byla také obnoven v nové době s rozlohou 3,28 ha a je využíván k lovu ryb. Přejdeme po jeho hrázi, kde se se značkou trochu zatočíme a jsme u nádraží, v našem cíli.

Trasa měří 14 kilometrů, nevyšším bodem je rozcestí na silnici před Horní Brannou 511 metrů a nejnižším bodem je hřiště v téže Branné 459 metrů nad mořem. Celkové převýšení na trase je pouhých 190 metrů, takže jde fyzicky o nenáročný výlet.