Podhůří Šumavy - Vlašimská Pahorkatina - Výlet - Jetřichovice, Moninec, Čertovo břemeno.

Na dnešní výlet se vydáme na cestě na Šumavu ve Vlašimské pahorkatině. Zastavíme se nedaleko památného místa pro turisty, myslíme tím Prčice a jejich slavný dálkový pochod, a to kousek dál ve Vrchoticích. Ty najdeme na pátém kilometru silnice 120 směr Borotín a Tábor.

Vrchotice:

Ves Vrchotice je známá od roku 1370, kdy byla sídlem Bohuňka z Vrchotic. Jeho tvrz sloužila majitelům panství do roku 1613, kdy byla ves připojena k Mitrovicím. Objekt bývalé tvrze pak podléhal tlaku zemědělské činnosti, čili vždy šlo o jeho využití a méně na udržení jeho stavu, až péče nových majitelů po roce 1989 dala vyniknout jeho kráse. Bohužel je ale tím tvrz veřejnosti nepřístupná.

Start - Pomník obětem úplavice:

Výlet začneme na křižovatce hlavní silnice, kde je autobusová zastávka na trase ze Sedlece-Prčic do Borotína. Na druhé straně silnice stojí nově opravená socha sv. J. Nepomuckého a prostá zvonička "zouvák". My se vydáme do vsi a hned po pravé ruce máme dvůr se zmíněnou tvrzí. Po přejití potoka na křižovatce ve vsi zahneme vpravo. Nad vsi míjíme odbočku vlevo do Násilova a dostaneme se k odbočce do Šanovic. Odbočíme tady vpravo, ale jen asi 80 metrů, kde staneme u zajímavého pomníčku věnovaného obětem úplavice v letech 1830 až 1833.

Jetřichovice:

Vrátíme se na křižovatku a pokračujeme kolem kaple Panny Marie Bolestné (1859) do Jetřichovic. Ty jsou v roce 1394 spojeny se jménem Václava z Jetřichovic. Jeho tvrz byla postupem času přestavována, naposledy v letech 1857 až 1859 v novogotickém stylu. Dnes zámek slouží jako domov mládeže a přiléhá k němu rozsáhlý park. Součástí zámku je kaple Bolestné Matky Boží a naproti přes cestu na vršíčku stojí kaplička z počátku 18. století. Před zámkem se již setkáme s turistickými značkami, tedy dáme se po zelené a s ní přichází nejtěžší úsek naší trasy, výstup na Javorovou skálu.

Moninec:

Nad Jetřichovicemi se k nám připojí NS Včely a mravenci a současně jsme u rekreačního areálu Moninec. Zde najdeme například přírodní koupaliště, obří kuličkovou dráhu, tubing, discgolf a další atrakce pro zábavu, sport a adrenalin, samozřejmě i ubytování a stravování. Zdejší lanová dráha má provoz i v létě, takže pokud se nám nechce šlapat do kopce, můžeme ji využít. Jinak vystupujeme po zelené do vsi Moninec. Ta se připomíná roku 1611 a roku 1788 měla 3 domy.

Stará pošta:

Nad Monincem mineme Zahrádky, které se uvádějí jako samota roku 1654, dnes je zde hotel Moninec. Nad hotelem přes les dojdeme k horní stanici lanovky. Tady si můžeme prohlédnout jednu zajímavost. Za lanovkou na okraji lesa totiž stojí 150 let starý roubený domek, který byl původně Českou poštovnou na vrcholu Sněžky a sem byl přenesen v roce 2009.

Javorová skála:

Nad lanovkou se od zelené odpojíme vpravo a mineme informační tabuli a vyhlídkové místo. Cesta se pak stočí vlevo a pak po loukách vystoupáme k rekreačnímu středisku Kroužky nad Monincem. Tady narazíme na červenou, po které vpravo dojdeme vpravo k Javorové skále. Jde s téměř 723 m n. m. o nejvyšší vrchol Vlašimské pahorkatiny, část geomorfologické podsoustavy Středočeská pahorkatina. Navíc jsme na okraji Přírodního parku Jistebnická vrchovina. Zde na vrcholu je umístěna retranslační vysílač a jsou odsud jen dílčí výhledy do kraje.

Ounuz:

Nyní se vrátíme zpět po červené a od rekreačního střediska pokračujeme po silnici s červenou značkou do osady Ounuz. Ta je skutečně zajímavá. Poprvé se připomíná roku 1547, v roce 1788 se zde uvádí 5 domů. Vznik jména je vysloveně onomastickou hříčkou, jakoby bylo základem latinské "unus", tedy česky jeden (jeden dům, jeden člověk?). Ves leží v nadmořské výšce 710 metrů nad mořem, v roce 1995 zde byla vyhlášena vesnická památková zóna s malebnými roubenými, dřevěnými stavbami s doškovými střechami a s kamennou zvoničkou zasvěcenou Panně Marii. Pokud vám vesnička něco připomíná, natáčely se zde některé scény v pohádce Pyšná princezna a Honza málem králem.

Čertovo břemeno:

Pokračujeme dál po červené a žluté silnicí, mineme parkúr po levici a projdeme malým lesíkem. Za ním vlevo odbočuje polní cesta a tady najdeme další zajímavé místo. Po levici máme roh louky a za ním v lese objevíme na hřebeni Čertovo břemeno. Jde o výraznou skálu s dolíkem na horní ploše. Podle pověsti kolem letěl čert s těžkým břemenem, ale již neměl sil, a tak se zde zastavil a zbyl po něm otisk kopyta. Podle jiné verze jde o kámen, kterým chtěl čert zničit stavbu kostela v Nadějkově. Když ale zjistil, že kostel je již postaven a vysvěcen, ze vzteku sem ten kámen zahodil.

Cunkov:

Vrátíme se na polní cestu a klesneme po ní do vsi Cunkov. Ta se uvádí poprvé také roku 1547, ale s krčmou. Ta se připomíná i roku 1703, dnes je tu farma, kde se chovají huculské koně. Je to určitě pěkná podívaná a navíc se tu konají různé akce. Ve středu osady stojí malá kaplička a proti ní křížek. Zde také opět objevíme značku, žlutou, po které budeme pokračovat klesající silnicí.

Monín:

Žlutá značka klesá po silnici, ale pod kapličkou odbočíme vpravo do ohybu cesty níže. Pak jdeme dál po silnici, i když se žlutá odpojí vlevo. Silnice se obloukem stočí vlevo a po necelých 300 metrech dojdeme na křižovatku s lesní cestou. Tady zahneme vpravo a po rozhraní lesa dojdeme na jeho okraj. Dáme se vpravo a po 80 metrech odbočíme na luční cestu vlevo a sejdeme na hráz malého rybníku. Přejdeme po ní a šikmo vpravo vystupujeme loukou do sedla a pak klesneme do osady Monín. Ta se uvádí roku 1545, roku 1654 a 1788 měla jen 3 domy, v roce 1849 ale již 6, což platí dodnes. Na okraji osady stojí dřevěná zvonička.

Cíl - Vrchotice:

Do Monína vede silnička z Násilova, kam se vypravíme. Ves se uvádí poprvé roku 1545 na panství Vrchotice, kam se dostaneme za chvilku po silnici.

Trasa měří 14 kilometrů, nejvyšším bodem je Javorová skála 723 metrů, nejnižším Sedlecký potok v Jetřichovicích 450 metrů nad mořem. Celkové stoupání na trase je 330 metrů, což po stránce fyzické dělá z výletu mírně náročnou akci, ale pokud pojedeme lanovkou, je to paráda.