Českokamenické putování třemi CHKO - Výlet Česká Kamenice a skalní vyhlídky v okolí.

Je již asi všeobecně známo, že Česká Kamence je nejchráněnějším městem v republice, ne-li na celém světě. V jejím středu se totiž sbíhají hranice tři chráněných území, což jsou CHKO České Švýcarsko, České středohoří a Lužické hory. Hranice mezi nimi nejsou ve městě nijak viditelné, ale pokud chceme tady stavět dům, brzy bychom asi poznali, ke které CHKO budeme patřit. Samotná Česká Kamenice je starobylé město na řece Kamenici s mnohými památkami a velmi pěkným okolím. Vše na dnešní výletu budeme moci poznat.

Česká Kamenice:

Pokud jde o počátky města, jsou historici trochu v rozpacích, protože o té nejstarší zprávě se nedá jednoznačně říci, zda patří České Kamenici nebo Benešovu nad Ploučnicí. V roce 1283 totiž král Václav II. daroval Janu z Michalovic za prokázané služby a na přímluvu přátel lénem hrady Velešín, Ostrý a Děvín s městy a vesnicemi k nim příslušejícími. No a snad městem k Ostrému byla naše Kamenice, protože tehdy sem jeho panství sahalo. Ale to samé se tvrdí i o Benešovu, které je od Ostrého velmi blízko. Ale nechme historii historií a vydejme se na výlet.

Start - Zámecký vrch:

Výlet začneme na českokamenickém náměstí, kde můžeme vidět gotické domy, což se o většině měst v široko dalekém okolí říct nedá. Od turistického rozcestníku se vydáme po zelené na Zámecký vrch. Vyjdeme mezi domy ke kostelu a protějšímu zámku, a pak Lipovou ulicí k železničnímu přejezdu. Před ním se značka uhne po hlavní silnici vlevo, ale po chvilce zamíří po místní komunikaci k viaduktu. Tím podejdeme a zamíříme k vrcholu Zámeckého vrchu. Na něm stojí zřícenina Kamenického hradu. Ten patří k nejmladším hradům v republice, protože byl založen v letech 1427 až 1433 Zikmundem Děčínským z Vartenberka. Ale první zmínka k němu se vztahuje asi z roku 1442, kdy je ve zhořeleckých radních počtech záznam o tom, že někteří Zhořelečtí při vpádu do Čech zahynuli před novou tvrzí u Kamenice. Dnes se z hradu dochovaly zbytky paláce, který byl částečně upraven na rozhlednu. Z dalších částí hradu zbylo jen málo - obvodové zdivo, brána a podobně.

Vesnička:

Od hradu se vrátíme po značce napůl z kopce, kde před odbočením vpravo k vysílači se dáme po neznačené cestě vlevo. Můžeme klidně dojít až k rozcestníku a dát se až po zelené vlevo, horní cestou je to ale kratší. Tou na zelenou přijdeme na okraji lesa u křížku sv. Huberta. Zelená nás dovede k železničnímu přejezdu, ale my před ním uhneme vlevo a bez značek sejdeme na silnici E442 (13) u odbočky do Prysku. Dáme se kousek touhle odbočkou, ale doslova po pár metrech zahneme vlevo se značkami cyklostezky 3056. Dostaneme se tak do osady Vesnička, která vznikla až v polovině 19. století. Zpočátku patřila k Horní Kamenici, ale v roce 1894 na vlastní žádost byla připojena k Dolnímu Prysku. To již stále vedle českokamenická papírna, sousední dolnopryská sklárna vznikla v roce 1907. Známý byl zdejší hostinec s rybníkem, na kterém se zájemci plavili na lodičkách. Dnes je to vše pryč, takže Vesničku přejdeme směrem na Prysk a hned za potokem uhneme vlevo.

Hrnčířský kámen:

Na cestě mezi domky přijdeme na zelenou značku, po které se dáme vlevo. Po cestě na úpatí Břidličného vrchu (499 m) obejdeme fotovoltaickou elektrárnu a zříceninu bývalé Fuchsovy vily někdy z roku 1870. Pak se dostaneme k železničnímu přejezdu a za ním po pravici spatříme vysokou skálu a pod ní výklenkovou kapličku. Jde o Hrnčířský kámen, horolezeckou věž, ale také místo opředené dávnými pověstmi. Po červené značce pokračujeme před Horní Kamenici (předměstí Č. Kamenice) až k řece Kamenici.

Bratrské oltáře:

Přejdeme po mostě přes řeku a dáme se po hlavní silnici vpravo a pak směrem na Chřibskou. Když vejdeme do lesa, tak za vodárničkou zahneme vlevo na lesní pěšinu. Ta se časem stočí vlevo do údolíčka, kterým vystoupáme na cestu s modrou značkou. Vpravo pod námi je zajímavé místo, Bratrské oltáře. Zde najdeme do skal vytesané rámy a výklenky pro obrazy křížové cesty a sochy světců. Podle lidové tradice se tu v 16. století scházeli katolíci, ale po roce 1622 zase protestanti. Část výzdoby však vznikla až v roce 1867 a další roku 1887. V nové době bylo místo opravené a přeneseny sem torza i starších soch.

Jehla:

Po modré značce se vydáme na Jehlu. Jde o zábradlím upravenou vyhlídku nad Českou Kamenicí, kde můžeme pozorovat vrchy nad Labským údolím včetně Bukové hory s vysílačem. Vlastní skála Jehla je tu pod námi a lezou na ni jen horolezci. Po modré se vrátíme až na křižovatku se žlutou značkou a po ní vlevo pokračujeme ke skalní kapličce Nejsvětější Trojice.

Žába:

Od kapličky jdeme stále po žluté na skalní vyhlídku Tell-Platte. Vyhlídka má jméno spojené s Vilémem Tellem, obdobně jako stejnojmenná vyhlídka nad Lucernským jezerem ve Švýcarsku. Výhled odsud je značně omezený, ale místo je to pěkné. Pokračujeme dál po žluté úbočím Kunratického vrchu (505 m) k další skalní vyhlídce Ponorka. Zde jsou tři skalní bloky propojeny lávkami, výhled je odsud lepší než předešlý, třeba na Zámecký vrch nad Českou Kamenicí. Dalším zastavením bude skalní útvar Žába. Vrchol plošiny má též zábradlí, ale výhled pro stromy je velmi omezený.

Střelnice:

Po žluté sejdeme k malému rybníčku s altánkem. Zde si můžeme odpočinout, případně, pokud jsme unavení, jít již do cíle po žluté. My, abychom naplnili danou trasu, se vydáme od altánu vlevo přímo do svahu Zeleného vrchu. Přejdeme přes jeho plochý vrchol a v následném klesání narazíme na cestu s modrou značkou. Po ní se dáme vlevo přes mýtinu a za ní v lese asi po 50 metrech odbočíme vpravo. Asi po 100 metrech se dostáváme přímo pod Jehlu a na rozcestí se dáme vpravo do mělkého údolíčka. Zde zahneme vlevo a přes zcela nevýraznou výšinku se dostaneme ke kruhovému vyhlídkovému altánu. Od altánu vpravo strání klesneme klikatě nad Dům pro seniory. Nad ním na mýtině stojí zcela zvláštní věc - kamenný zbytek stožáru střeleckého terče. Mezi dva pylony se vztyčoval kmen, na kterém byl dřevěný pták, a střelci se ho pokoušeli po kouskách sestřelovat. Kdo sestřelil poslední kus, býval králem.

Salhausenský zámek:

Zde opět narazíme na modrou značku, která nás dovede k poutní kapli Narození Panny Marie. Jde o zcela unikátní barokní stavbu Octavia Broggia z let 1736 až 1739. Ambity o deset roku mladší pak stavbu doplnily. V sousedství také stojí bývalý vrchnostenský špitál z let 1750 až 1752, dnes restaurace. Odsud se dáme bez značek Žižkovou ulicí k evangelickému kostelu z let 1929 až 1930, ale roku byl 1968 upraven na smuteční síň. Od kostela přejdeme ulici 5. května a podle parkoviště se promotáme mezi bytovými domy na okraj osídleni, do Lidické ulice. Po ní se dáme vlevo, ale když bude zahýbat, pokračujeme rovně po betonové pěšině na křižovatku u řeky Kamenice a k restauraci U Slunce. Zde přejdeme po mostě přes řeku do Tyršovy ulice s červenou značkou. Po levici máme Charitu, budovu bývalého chudobince z roku 1871, postavenou podle plánů významného pražského architekta Ignáce Ullmanna. Další budovou po levici je sídlo městské policie, původně Salhausenský zámek z roku 1520, postavený ve stylu saské renesance, ale ještě s prvky gotiky (stupňovité štíty).

Cíl - náměstí:

Od zámečku pokračujeme dál ulicí a s červenou značkou až na historické náměstí Míru.

Trasa měří 14 kilometrů, nejvyšším bodem je Zámecký vrch 530 metrů a pak Jehla 475 metrů, nejnižším místem je most přes Kamenici u Charity s 288 metry nad mořem. Celkové převýšení na trase je 515 metrů, takže jde po stránce fyzické o náročnější akci, ale je to většinou po pěkných cestách.