Podhůří Orlických hor - Zámrsk, Dobříkov, Slatina, Peruán, Šnakov, Čertův dub.

Dnes se nevydáme na orlické "kopečky", ale do širšího podhůří Orlických hor. Důvodů může být více - třeba nás velké hory omrzely, třeba na ně nemáme zrovna kondici, třeba nám auto kikslo ještě před horami, případně chceme poznat jiné kraje. Najít můžeme i důvody jiné, ale necháme toho a raději se vypravíme do Dobříkova u Chocně.

Dobříkov u Chocně:

Ves Dobříkov se poprvé zmiňuje v roce 1356 jako sídlo Pyska z Dobříkova. Určitě čtenáře zaujme jeho zvláštní jméno, to zcela zapadlo, ale jeho tvrz se udržela jako panské sídlo až do 18. století, kdy již jako zámek zpustlo a postupně bylo rozebráno. Z posledních trosek byla postavena hájovna a stojí zde i altán, který nechal postavit známý politik 1. republiky Václav Jaroslav Klofáč. Další památkou vsi je dřevěný kostel z roku 1669, který pochází z Velké Kopani na Podkarpatské Rusi. V roce 1930 byl převezen sem také zásluhou zmíněného Václava Klofáče.

Start - Památník:

Výlet začneme u zdejší vlakové stanice, kde jezdí vlaky z Chocně, Pardubic, České Třebové a Kolína. Pokud přijedeme autem či autobusem (linka Choceň - Vysoké Mýto), začneme přímo v Dobříkově, protože se budeme stejně kolem vlaku vracet. Je to po modré značce, ale od zastávky sem vede i žlutá značka. Na hlavní silnici mineme dům, kde Klofáč bydlel (pamětní deska), válečné pomníky, obecní úřad a jsme u zmíněného dřevěného kostela. Pak projdeme kolem Cedrového penzionu a za ním v zahradě stojí Klofáčova vila, patřící jeho potomkům. U rybníčku odbočíme vlevo a za ním opět vlevo a dojdeme k připomínané hájovně, která je Klofáčovým památníkem. Lze si zde také prohlédnout tvrziště i sklepeními.

Nad Hlubokou:

Vrátíme se na hlavní silnici před Klofáčovu vilu, kde modrá značka odbočuje severním směrem. Vydáme se po ní na konce vsi, kde za domkem čp. 30 stojí mohutný dub. Pokračujeme do výšin Hornojelenské plošiny (podokrsek Orlické tabule) a mineme její vrcholy Kopaninu (325 m) a U Spáleniska, až dojdeme na rozcestí Nad Hlubokou. Zde končí naše modrá a my pokračujeme po zelené k Čertovému dubu

Čertův dub:

Čertův dub je nejvyšším vrcholem zmíněné Hornojelenské plošiny se svými 352 metry nad mořem. Mimo toho je zde několik zajímavostí, a to především památný dub. Původní se nezachoval a dnešní je již asi třetí v pořadí, ke kterému se váže pověst o "ošizeném" čertovi, který nevěděl, že než staré listí dubu opadá, vyroste vždy již listí nové. Pak tu můžeme vidět památník partyzána Alexandra Bogdanova, který padl 1. května 1945 v boji o choceňské letiště. Za rozcestníkem s bodem záchrany UO 043 asi po 100 metrech odbočíme vpravo a po mírném hřbítku klesneme na okraj Srubů.

Sruby:

Také v této vsi bylo rytířské sídlo, v letech 1292 to byl "Mutam dicta Zrub" a 1414 až 1454 Petr ze Srubu jménem Kropáč. Jeho tvrz ho ale o mnoho nepřežila a snad stávala u dnešní školy, která byla postavena na místě bývalého panského dvora. Dnešní dominantou vsi je novorománský kostel Nanebevstoupení Páně z roku 1878 za použití starší stavby. Dobře si ho prohlédněte, vysvětlení se dozvíte za chvilku. Projdeme celou vsí, kde přejdeme koleje a míříme do Slatiny.

Slatina:

Jdeme Slatinou a ještě v horní části na rozcestí odbočíme (u zrcadla) vpravo. Po hraně svahu vystoupáme nad ves a staneme u kostela. Tato část s kostelem se zprvu jmenovala Plotiště a uvádí se na konci 13. století, tvrz se zde připomíná v roce 1407, po roce 1500 slulo již vše jako Slatina. Myšlenkou se vraťme do Srubů ke kostelu, tady ve Slatině stojí oproti skoro novostavbě opravdu původně románský kostel sv. Petra a Pavla. Ač jeden styl, věkový rozdíl asi 700 let je určitě patrný, zejména na zdivu lodě, věž je totiž z roku 1876. Od kostela sejdeme po luční cestě podél kamenné zdi domu a klesneme k potoku Slatinka a na hlavní křižovatce zahneme vpravo směr Šnakov.

Šnakov:

Po silnici přejdeme přes potok Kaplanku a říčku Loučnou a jsme u Šnakova. Jako dvůr se uvádí již na konci 14. století, jako tvrz v roce 1547, která však již v roce 1562 byla zbořená. Asi stávala na ostrůvku, když se na křižovatce dáme vlevo, mineme budovy statku a za ním vlevo projdeme zříceninami dalšího statku po můstku přes Loučnou na onen ostrůvek. Pak se vrátíme na křižovatku, kde ale jdeme rovně s modrou značkou do Zámrsku.

Peruán:

Kráčíme kolem rovného kanálu, pak zahneme vlevo a znovu napravo k prvním domům Zámrsku. Na druhé křižovatce odbočíme od modré vpravo a přijdeme k dostihovému centru. Před ním se můžeme podívat do očí trojnásobného vítěze Velké Pardubické Peruána, ale jde o úžasnou bronzovou sochu. Ta byla slavnostně odhalena 12. října 2019. Po prohlídce se vrátíme na modrou značku a dojdeme do středu Zámrsku.

Zámrsk:

Jméno Zámrsk se jistě každému vybaví, kdo se zajímá třeba o genealogii, protože zde sídlí archiv s bohatými sbírkami starých materiálů. Ves se uvádí v polovině 14. století, tvrz zde asi vznikla trochu později, z roku 1405 je znám Petr ze Zámrsku, roku 1469 však bylo jeho sídlo vypáleno vojsky Matyáše Korvína. Tvrz však nezanikla, ale byla opravená a postupně měněna tak, až z ní zbyla jen okrouhlá věž na rohu barokního zámku. Vedle zámku s archívem stojí rokokový kostel sv. Martina biskupa z roku 1782 a se stejně starou zvonicí. Pěkný je i zámecký park se skupinou památných stromů, například se šesti kmennou lípou malolistou.

Hřbitov:

Modrá značka nás dále dovede na okraj vsi, kde vpravo za polem na zalesněném břehu Loučné stojí pomníček majitelů zámku manželů Bondyových, kteří zde spáchali sebevraždu po okupaci republiky Němci v roce 1939. Po silnici dorazíme pak k aleji, která vede k místnímu hřbitovu s klasicistní hrobkou Jeníků Zásadských z Gamsendorfu z roku 1847, vede do ní schodiště. Ta zde tvoří malebnou dominantu krajiny s další novorenesanční loggiovou hrobku rodiny Gottlovy s kaplí sv. Kříže z roku 1884 nad hřbitovem.

Cíl - Dobříkov:

Od hřbitova je to po silnici jen kousek na železniční zastávku Dobříkov, případně kousek dál do vsi samotné, kam jsme mohli přijet autem či autobusem.

Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je Čertův dub 352 metrů a nejnižším oblast dostihového centra s 258 metry nad mořem. Celkové převýšení na trase je asi 140 metrů, takže jde o fyzicky nenáročnou trasu.