Po stopách Jana Kepky z Chlumu - Lesní divadlo, Bukový důl, Dědovy kameny, Tisový vrch, Modlivý důl.

Většině čtenářům asi bude záhadou, proč bychom měli jít ve stopách nějakého "Kepky", když jim to nic neříká? Ale určitě to tak není, Jan Kepka totiž patří mezi dnes nejznámější osoby ze středověku. On byl totiž hlavní osobou v doprovodu Jana Husa do Kostnice, a proto vystupuje ve známém filmu Jan Hus z roku 1954 (herec Gustav Hilmar), v televizní trilogii z roku 2015 (Václav Neužil) a musíme ho najít ve všech pracích o Husově pobytu v Kostnici, ať jde o díla literární, divadelní či i malířská. Dochovaly se i dopisy jeho rukou v Kostnici psané, ale o jeho životě mimo tuto jeho významnou etapu života mnoho neznáme. Víme, že pocházel ze Svojkova a že nebyl asi nejstarším synem svých rodičů, protože nezdědit Svojkov, ale jen malý statek Heřmaničky. Proto vstoupil do služeb krále Zikmunda zpočátku jen jako pouhý žoldnéř, ale asi krále zaujal, proto ho pověřil doprovodem Husa do Kostnice. Cestou začal Husa obdivovat a stal se tak jeho největším ochráncem v Kostnici. Mlýny zloby církve však byly nad jeho síly a Hus skončil na hranici. Kepka ještě připojil svoji pečeť na stížný list proti Husově popravě, v roce 1417 zastavil svůj třetinový podíl na svojkovském majetku a stal se purkrabím na Mělníku. V roce 1421 je uveden jako účastník Čáslavského sněmu, kdy se zapsal jako pán na Pihelu, a tím vlastně z historie mizí, protože zřejmě krátce nato umřel. Sám se však, i když věrný Husovi, nijak významně do husitského hnutí nezapojil, nebo alespoň o tom nemáme dosud žádné zprávy. Náš výlet v jeho jménu začneme ve Sloupu v Čechách, známém letovisku na Českolipsku, a to především díky jedinečnému skalnímu hradu a nedalekým koupalištěm s kempem, ale i dalšími možnostmi k ubytování letních hostů.

Start - Lesní divadlo:

Za start výletu si určíme křižovatku nad hradem Sloupem "U sedmi trpaslíků". To byl název výletní restaurace, dnes ale uzavřené. Pokud přijedeme po vlastní ose (je zde parkoviště), jde o křižovatku silnice II/268 od Nového Boru do Zákup a dál přes Mimoň až do Mnichova Hradiště, s odbočením na Pihel, případně pak dál do České Lípy. Pokud přijedeme autobusem, staví zde mezi Českou Lípou a Novým Borem, jedoucí tzv. přes Sloup, ale dostaneme se sem i ze Zákup a Cvikova. My se odtud dáme kousek po silnici směrem na Zákupy, ale na kraji lesa odbočíme vlevo do Lesního divadla. To bylo vybudováno v roce 1921, ale po roce 1960 se již nevyužívalo. Některé akce se zde konaly v následujících letech (Otvírání studánek, zahájení 100 jarních km), ale do nového provozu se dostalo zásluhou obecního úřadu a řady brigádníků v roce 2003. Od té doby patří zdejší představení, zejména pohádky, jako nedílná kulturního dění v letní sezóně.

Rozhledna:

Lesním divadlem prochází červená značka, po které se vydáme mezi skalami do návrší s rozhlednou. Ta vznikla na místě vyhořelé výletní restaurace z roku 1933. Z vrcholu věže, otevřené v roce 2011, můžeme vidět Sloup, Nový Bor, ale dál i Lužické hory s Klíčem, část českého středohoří či Špičák nad Českou Lípou. Od věže, kde najdeme i skromné občerstvení, se podle šipky může dostat ke skalnímu útvaru Medvěd.

Skalní město:

Od rozhledny pokračujeme po, červené značce, kdy mineme dřevěný kříž, a stoupáme skalním úvozem ve směru na Slavíček. Vyjdeme nejprudší stoupání a na začátku již mírné části na křižovatce odbočíme vlevo po značkách místního vyhlídkového okruhu po tzv. Dolní Hraběcí cestě. Mineme vyhlídky Hraběnčinu a Hradní a dostaneme se na křižovatku u Skalního města. Je to hřbet po naší levici, kterým prochází odbočka. Vydáme se po ní, takže můžeme vidět po pravici do skalního Konvalinkového dolu a m. j. na věž Tureckou hlavu s vyhlídkovým altánem na levou stranu hřbetu. Je zde i další vyhlídka Mikovcova, ale jinak máme dvě možnosti k návratu. Buď půjdeme po značkách po hřbetu zpět, nebo kolem Turecké hlavy sejdeme do Konvalinkového dolu a vystoupáme vpravo na rozcestí.

Horní Hraběcí cesta:

Nad Konvalinkovém dolem, kterému dominují mohutné skalní věže, zejména Švédská s malou obtížněji přístupnou jeskyní, se dáme po značkách Vyhlídkového okruhu kolem Bílé paní. Ten prochází po skalní hraně s nádhernými výhledy do kraje, ale i kolem tajemné Jezevčí jeskyně. Značená cesta se pak zlomí vpravo a dojde na hřebenovou cestu s červenou a žlutou značkou. Tady je dominantou výrazná douglaska tisolistá po naší pravici.

Bukový důl:

My se odtud vydáme po žluté značce vpravo, zpočátku i s červenou, ale pak s odbočením vlevo. Klikatě sejdeme do horní části Bukového dolu, kterým projdeme kolem několika skalních bloků a věží na lesní silničku. Od ní se značka odpojí vlevo a lesem dorazíme pod skalní dvou branou Kolonáda a kolem umělé jeskyně Starých časů.

Dědovy kameny:

Ve Svojkově dojdeme k penzionu Zámeček, kde se můžeme občerstvit. Jinak se od něho vydáme po červené, zelené a žluté vlevo a po mírném stoupání na okraji lesa uhneme po žluté vpravo. Mezi skalami vystoupáme na skalní hřbet, kde od rozcestníku odbočíme vpravo na Dědovy kameny. Cesta se vine po hřbetu, míjí různé vyhlídky, skalní útvary a věže, a končí na skalnatém konci s širokým výhledem do kraje za Českou Lípou.

Tisový vrch:

Vrátíme se na rozcestí a pokračujeme po žluté dál po hřbetu k jeskyňce Poustevna. Od ní zvládneme prudší úsek a nad ním zahneme po značkách vpravo na další vyhlídku na úbočí Tisového vrchu (540 m). Ten se řadí mezi tzv. stolové hory, v tomto případě je však vrcholová plošina nakloněná od východu k západu. Po žluté značce jdeme kousek po hraně vrcholové plošiny a klesneme do sedla s protějším Slavíčkem (535 m).

Modlivý důl:

Na rozcestníku odbočíme pop červené, zelené a žluté vlevo a v jedné skalní věžičce po levici si můžeme prohlédnout malou umělou Hlídkovou jeskyni. Dál klesneme do Modlivého dolu. Zde je dominantní skalní kaple, která se do dnešního vzhledu postupně vyvíjela od roku 1800, ale měla svého předchůdce v dřevěné kapli z roku 1772. Vždy 1. května se zde koná slavnostní mše za účasti litoměřického biskupa, či některého z jeho zástupců. Naproti kaple je na skále symbolický horolezecký hřbitov a výše v údolí další menší kaplička.

Hrad Svojkov:

Po značkách a nově upravené Křižové cestě se dostaneme zpět k penzionu Zámeček. Přes jeho parkoviště přes silnici klesneme podél kamenné zdi na její konec a zahneme vlevo. Zde na úpatí vrchu si můžeme přečíst na tabulce o hradu nad námi a o výše zmíněném Janovi z Chlumu. Klikatými cestičkami vystoupáme na vrchol, kterému vévodí mohutná skála se zbytky hradu. Ten vznikl ve 2. polovině 14. století jako sídlo pánů z Chlumu (dnes Chloumek nad Mladou Boleslaví) a zanikl v roce 1590, kdy ho tehdejší majitel Bedřich Rodewitz z Friedersdorfu nechal rozebrat a spálit. Další sídlo však vzniklo pod ním, a tento zámeček byl po dvou požárech v roce 1959 také zbořen. Po prohlídce zřícenin hradu sejdeme do zámeckého parku kolem srubu na místě bývalého zahradního domku. Na panelu pod ním si můžeme prohlédnout podobu zámku a staré obrázky hradu, když sloužil jako vyhlídka. Dále pak jdeme podél zdi kolem silnice vlevo nad námi a kolem budovy bývalých zámeckých koníren. Dnes patří celý areál obci Svojkov, takže se zde konají různé kulturní a společenské akce a postupně se celý areál upravuje. Na jeho konci pak zahneme po neznačené cestě vpravo.

Hřbitov Bukovany:

Po místní komunikaci za zámkem klesneme asi po 500 metrech k menší skupině domů, pod kterými je vpravo pod námi bývalý Pivovarský rybník. Jdeme kousek stále rovně a překročíme potůček, který je však umělou strouhou (kanálem), která vede od zmíněného rybníčku do vedlejšího údolíčka, aby tu napájela Svojkovské rybníky nad Malým Borem u Bukovan. Pokračujeme ale stále rovně podél bývalých rybízových sadů a klesneme ke hřbitovu v Bukovanech. Cestou můžeme za dobrých podmínek obdivovat široké výhledy do kraje na část Českého středohoří, Polomených vrchů k Bezdězu, vlevo pak až k Ralsku. Bukovany jsou starou vsí, kde od 14. století stávala tvrz. Ta již zanikla a největší památkou je tu kaple sv. Josefa z roku 1802 na místě starší kaple dřevěné.

Pivovarský rybník:

Od hřbitova se dáme po asfaltce vpravo asi 300 metrů ke křížku. Tu zahneme vlevo a po modré značce jdeme po hrázi Pivovarského rybníka. Po jeho hladině plují v klidu labutě a za jeho protějším břehem již vidíme komín a budovy bývalého pivovaru a nad tím hradní vršek.

Hrad Pihel:

K hradu se dostaneme tak, že za rybníkem odbočíme vpravo a za oplocením pivovarského areálu ještě před chatkami odbočíme po travnaté cestičce vlevo. Dostaneme se na okraj lesa, kde svahem či po vcelku nepatrných pěšinkách vystoupáme na vrchol. Hrad býval sídlem jedné z větví významného rodu Zajíců z Hazenburku také někdy od 2. poloviny 14. století, a to asi do roku 1413. V roce 1421 patřil, jak jsme se zmínili, Janovi Kepkovi ze Svojkova, ale pak se roku 1422 k jeho vlastnictví hlásil Jindřich Hlaváč z Dubě, pán České Lípy. V červnu tohoto roku se hradu zmocnili husité. Když v roce 1426 husité dobyly Českou Lípu, ztratil hrad Pihel zřejmě pro ně význam a byl opuštěn. Dodnes tu můžeme vidět jen velmi skromné zbytky zdiva. Hrad se skládal z několika částí, na nejvyšším místě je to obdélná prohlubeň po bývalém paláci. Do něho se vstupovalo z menší budovy a pod nimi opisuje svah vršku plošinka, která je však na severní straně odtěžená lomem, takže nevíme, jak byla dlouhá. Na úpatí vrchu, kudy jsme na něj vstupovaly, jsou skromné zbytky valu, který chránil hrad v době, kdy se stal základnou husitů.

Lom:

Sejdeme po svahu známou cestou k pivovaru a na modrou značku. Ta nás dovede na okraj vsi, kde uhne vpravo. My však jdeme po silnici na křižovatku, kde po pravici míjíme bývalý tovární objekt Severky Cvikov. Na křižovatce se zastávkou autobusu zahneme vpravo a za potokem za malým domkem na úpatí hradního Pihelského vrchu můžeme vstoupit do bývalého lomu. Ten patří mezi významná geologická naleziště třeba chabazitu.

Chomouty:

Pokud jsme vlezli do lomu, či ne, pokračujeme po silnici dál kolem Pihelského vrchu až ke kapličce sv. Máří Magdalény na okraji Chomoutů. Tato ves se připomíná od poloviny 15. století, zmíněná pěkná kaplička je z roku 1774. Za ní stojí za kamennou ohradní zdí dřevěná budova bývalé rychty, odkud vzešel významný sklářský rod Rautenstrauchů, ovšem působící v nedalekém Novém Boru.

Cikánská jeskyně:

Za zdí zmíněného domu odbočíme vlevo na pěšinu, kterou lesem klesneme přímo k Dobranovskému potoku a dál dojdeme k Velké Cikánské jeskyni. Ta vznikla přírodní cestou, jen její ústí po levici bylo někdy v 18. či 19. století upraveno otesáním do pravidelných stěn. Jeskyně je dlouhá 28 metrů a postupně se od 3 metrů u vchodu snižuje až do plazivky. I když nejde o oficiální tábořiště, přes léto zde nocují mnozí trampové a turisté, od roku 2011 se zde koná i tradiční zimní stanování U poustevníka Samuela.

Cikánský důl:

Od jeskyně pokračujeme ve směru potoka pěšinou po žluté značce místního okruhu (psaníčka). Po pravici máme prudkou stráň s pískovcovými skalami a uměle vytesanou Malou Cikánskou jeskyní. Cestou se k nám připojí modrá značka, po které pak pokračujeme pozvolným stoupáním a dostaneme se tak na silnici a vpravo na křižovatku, kde jsme výlet začínali.

Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je plošina pod vrcholem Tisového vrchu 514 metrů a nejnižším místem je hráz Pivovarského rybníku 269 metrů nad mořem. Celkové stoupání po celé trase je asi 460 metrů, takže jde po stránce fyzické o středně náročný výlet, ovšem je to většinou po pěkných lesních cestách.

 

Hrad Svojkov.
Kaplička Chomouty.
Pihel.
Bukový důl.
Zvolte hory Vyhledat
Pobytové balíčky

Lávové masáže

Relax víkend

Vila Kamila

Cena od: 5 800 Kč


Víkend s vůní konopí

Relax víkend

Relax pension u Nosků

Cena od: 3 000 Kč


Zumba kurzy s wellness

Relax víkend

Horská chata Orlík

Cena od: 5 990 Kč


RODINA 3 denní pobyt

Rodinné pobyty

Hotelový, sportovní a kulturní komplex AVALANCHE

Cena od: 7 000 Kč


Další nabídka pobytových balíčků