Zrušené vesnice, Tisícovky na Šumavě: Hraniční les, Knížecí pláně, Vltavský potok, Jelení studánka. Výlet po Šumavě.
Zdolat nějakou "tisícovku" může být v ČR někdy pořádně tvrdý oříšek, my ji dnes zdoláme vcelku v poklidu. A proč? Protože se na ni vydáme z nadmořské výšky 900 metrů nad mořem, tedy z Borové Lady. Sem se dostaneme po silnici 167 od Kvildy do Horní Vltavice, případně samozřejmě obráceně. Ale autobusem se sem dá dopravit z Vimperku či Tábora.
Borová Planá:
Obec Borová Planá je jakousi oázou v poušti zaniklých okolních osad, například Zelená Hora, Nový Svět, Granitz či mimo jiných také Knížecí Pláně. Pokud jde o Borovou Planou, její původní německé jméno Ferchenhaid, kdysi jen lesní úsek, se jako ves uvádí od roku 1780, kdy zde žily 3 rodiny, roku 1790 zde bylo 8 stavení, roku 1840 již 26. Byla zde kdysi sklářská Michelova huť, pak hájovna, v roce 1930 zde bylo 29 řemeslníků, ves byla takřka soběstačná. Přišla válka a po ní dnes často neuváděná skutečnost, jako je odsun, čeští osadníci, další odsun a vytvoření pohraničního pásma. Tehdy zanikla většina osad v okolí, Borová Lada přežila a dnes má necelých 300 obyvatel, obecní úřad, knihovnu, poštu, obchod s potravinami, restaurace, penziony a veřejné tábořiště, základní a mateřskou školu a pěkné sportoviště. Zajímavosti jsou zde také mnohé, například Kalvárie s kapličkou, Sovinec se živými sovami a z přírodních památek zmíníme zejména Chalupářskou slať s největším rašeliništním jezírkem u nás.
Start - Hraniční les:
Výlet začneme u turistického rozcestníku ve středu u obecního úřadu. V prudké zatáčce silnice se zde stýkají zelená a žlutá značka, a pak NS Les a cyklotrasy. My se vydáme po žluté značce směrem na Knížecí Pláně. Projdeme kolem obecního úřadu, mineme nově postavené bytovky, malé penziónky a dostaneme se na kraj lesa, do kterého po žlutých značkách odbočíme vpravo. Stoupáme cestou zvanou Travnatý pás a najednou jsme v Hraničním lese a ve výšce 1050 metrů nad mořem.
Knížecí Pláně:
Po "zdolání" tisícovky klesneme lesem Tokaniště k lesní silničce (Židovská) s cyklotrasou 1246, a pak na další silničku s cyklotrasou 1040. Tady se dostáváme mezi mokřady Vltavského potoka, se kterým se setkáme ještě později. Nyní se dostaneme na rozcestí Knížecí Pláně. Byla to dřevorubecké ves vzniklá někdy v roce 1800 za podpory knížete Schwarzenberga, kde se později vystavěla myslivna, mlýn, pila, škola, ubytovací hostince a konečně roku 1864 i kostel. Obec se osamostatnila, měla i poštu, ale asi největší zajímavostí je, že po skončení války zde většina obyvatel nebyla odsunuta, protože odešla dobrovolně sama. No, daleko to neměli. Obec pak měla snahu se dál rozvíjet, ale zákony pro pohraniční pásmo byly jasné - nic! Zbořilo se vše včetně kostela. Dnes se můžeme podívat jen na jeho místo s památníkem. Zůstal zde i hřbitov
Vltavský potok:
Od rozcestníku Knížecí Pláně se vydáme vlevo po modré značce, mineme bod záchrany a po Jelení stezce opět vstoupíme do lesa. Tady cesta vede po evropském rozvodí, voda po pravici stéká do Černého moře, po levici do moře Severního. U rozcestníku Žďárecké sedýlko se setkáme se zelenou značkou, ale jdeme dále po modré po Střední cestě. Tady je potřeba trochu dávat pozor. Cesta se mírně v oblouku stáčí vpravo a asi po 600 metrech přejdeme přes široký průsek vpravo i vlevo. Mohli bychom zde po něm odbočit vlevo, došli bychom do cíle, ale doporučujeme jít ještě 250 metrů dál a zde po neznačené silničce odbočit vlevo. Cesta nás dovede do údolí Vltavského potoka, kde přibírá několik pravobřežních přítoků.
Jelení studánka:
Budeme se dál držet Vltavského potoka, takže neodbočíme vlevo po lesní silnici. Procházíme lesem s menšími pasekami, cesta se po pravém břehu Vltavského potoka mírně stáčí stále vpravo. Asi po 1.5 km se zahne prudčeji i vlevo a po 200 metrech dojdeme k Jelení studánce. Tu najdeme po pravé straně silnice i s příjemným posezením pro unavené turisty. Odpočineme si a pokračujeme dál.
Bývalý katr:
Od Jelení studánky pokračujeme lesní silničkou dál asi 800 metrů, kde přitéká do Vltavského potoka menší potůček zleva. Zde můžeme vidět zbytky náhonu, základy zdí a zanesený odtok. To jsou památky na bývalý katr na řezání dřeva. Ty tu na potoku byly ještě dva, ale nic po nich nezbylo.
Cíl - Borová Lada:
Po silničce pokračujeme dál, přejdeme přes Vltavský potok a kolem objektu Správy Národního parku Šumava vlevo a řady rybníčků vpravo dojdeme na silničku se žlutou značkou, a zde to již známe. Dáme se vpravo a za chvilku jsme zpět v Borové Ladě.
Trasa měří 14 km, ale s tím, že k bývalému kostelu v Knížecích Pláních je to další asi kilometr navíc. Nejvyšším bodem na trase je úbočí Hraničního lesa, což je vlastně výběžek Stolové hory (1254 m), která je odsud vzdálená více jak 2 km. Nejnižším místem byl můstek na Vltavském potoku těsně před cílem, a to ve výšce 894 metrů nad mořem. Celkové převýšení je asi 210 metrů, takže jde vcelku o pohodlný a nenáročný výlet.
