Krušné hory nejsou dnes jen krušné, ale hlavně krásné a zajímavé - Deutschneudorf , Nová Ves, Strážný vrch.

Krušné hory mají několik významných turistických středisek, ale jsou méně známá místa, odkud lze vyrazit na zajímavý výlet. Jedním z takových míst je jinak vcelku nenápadná obec Nová Ves v Horách. Tu najdeme na silnici z Horního Jiřetína k hraničnímu přechodu Nová Ves v Horách / Deutschneudorf, případně do Mníšku a na Horu Svaté Kateřiny. Dostat sem se můžeme i autobusy z Litvínova, doporučujeme zastávku Křižovatka.

Nová Ves v Horách:

Nová Ves (Gebirgneudorf či jinak k Rotndorf) se poprvé uvádí 1564 a pak v roce 1585 na panství Most, kdy vznikla zřejmě v souvislosti s těžbou mědi a stříbra. Později ves patřila k lobkovickému panství Novosedly - Jezeří, a to až do roku 1945. První kostel zde byl postaven roku 1591, nový pak po roce 1780. Zdejší muzeum představuje ukázku výroby dřevěných hraček, které se zde od 18. století vyráběly. Výstavu fotografií z historie obce je možno shlédnout v budově obecního úřadu v úředních hodinách.

Start - Strážný vrch:

Výlet začneme na křižovatce s pomníkem z pruských válek 1866 a zastávkami autobusů. Prochází tudy červená a žlutá značka, po kterých se vydáme směrem k muzeu a informačnímu centru, obecní úřad je pak kousek dál. Před muzeem odbočíme vpravo po asfaltce (zakázaný vjezd) a stoupáme mírně ke Strážnému vrchu. Kráčíme tady mezi větrnými elektrárnami a je zde i výhled na pláně a návrší v okolí. Zejména po levé ruce si v lukách můžeme povšimnout remízek a od vsi k lesu se táhnoucích valů, což jsou hranice dávných plužin pamatujících časy založení Nové Vsi. Strážný vrch údajně býval důležitým místem na staré zemské obchodní stezce do Saska a mělo zde stát středověké opevnění s posádkou, která chránila kupce od napadení lupiči. Je pravda, že zde určité terénní nerovnosti najdeme, ale asi jen archeologický výzkum by pravdu odhalil. Mezi lety 1887 a 1923 zde stál krytý turistický útulek a v době 2. světové války německý palpost na protileteckou ochranu chemických závodů v okolí. Větrné elektrárny se začaly stavět v roce 1992.

Bohuňkovy skály:

Ještě před vstupem do lesa se cesta rozdvojuje, my zde zahneme vlevo a vyjdeme na mírný hřeben s dalšími elektrárnami. Na vrcholu odbočíme vpravo na luční cestu a asi po 60 metrech zahneme průsekem vpravo do lesa a dojdeme k Bohuňkovým skalám. Jde o skupinu ortorulových skal, které slouží i jako cvičné terény horolezcům. Z vrcholu je vidět na Novou Ves a protější svahy Jeřabiny a vrchu Bratrská.

Hraniční přechod:

Vrátíme se na okraj lesa a dáme se podle něho vpravo luční cestou. Klesneme až k potůčku a podle něho vlevo až ke hřbitovu či na místní komunikaci. Po ní pak dojdeme na hlavní silnici s autobusovou zastávkou " u hřbitova". Zde opět narazíme na červenou a žlutou značku, a ty nás povedou dál kolem policejní stanice, kostela na křižovatku u rybníka. Zde necháme červenou odbočit vpravo a již jen se žlutou pokračujeme po silnici ke Krušnohorské expozici hraček a za mí vpravo k hraničnímu přechodu.

Deutschneudorf:

Deutschneudorf je hned za hranicemi a určitě stojí za návštěvu. Za přechodem vpravo je vytýčená zážitková naučná stezka Dvě země - jeden region a jsou zde ubytovací i stravovací možnosti, dál pak najdeme vlastivědné muzeum (Heimatmuseum „Haus der erzgebirgischen Tradition“) a kostel. Za kostele zahneme se zelenou značkou vlevo k turistickému rozcestníku. Zde máme volbu - vpravo po delší červené 2 km, ale s tím, že zde uvidíme například sluneční hodiny a budeme moci si posedět u pěkného rybníčku, nebo kratší se žlutou (1,7 km) lesní cestou údolím potoka Svídnice. Sejdeme se opět na rozcestníku u hlavní silnice s turistickým posezením.

Fortuna:

Po silnici (zelená a žlutá značka) dojdeme ke štole Fortuna, kde máme možnosti si prohlédnout rozsáhlý podzemní labyrint dolů a také cechovní dům s galerií. Také se hovoří o tom, že je ukryta Jantarová komnata.

Kateřinský hřbet:

Za Fortunou je již kousek k hraničnímu přechodu a za ním k restauraci U vleku. Pokud si zde nechceme něco dát, tak opět máme dvě možnosti - buď jdeme po žluté značce a před prvním domem Hory Svaté Kateřiny odbočíme na neznačenou cestu vlevo a strání ke skalisku ve svahu hřebu od Sv. Kateřiny (700 metrů). Jinak za restaurací šikmo vpravo do vleku vystoupáme na hřbet, kde se cesta zlomí vlevo, a v lese dojdeme na křižovatku. Výše zmíněné skalisko je malý kousek vpravo. Od skaliska stoupáme lesem a strání až do Hory Svaté Kateřiny, kde se opět napojíme na zelenou a žlutou značku.

Hora Svaté Kateřiny:

Osada zde měla stávat již ve 14. století, ale s tímto jménem se poprvé uvádí roku 1528, kdy je již povýšená na městečko. Bylo to na panství Červeného hrádku a uvádí se zde nejen doly, ale i různé provozovny na zpracování rud. Zdejší kostel sv. Kateřiny je z počátku 17. století, z dalších památek a zajímavostí zmíníme sochu Piety a sloup P. Marie, areál fary a radnice.

Růžový vrch:

Projdeme městečkem a staneme na Růžovém vrchu. Zde najdeme restauraci, ale hlavně je tu dominantou rozhledna Hláska. Ta byla postavena místním okrašlovacím spolkem v srpnu 1902. Po sto letech se jí dostalo rekonstrukce a v červnu 2002 byla znovu slavnostně otevřena. Ve výšce 16 metrů so dostaneme do prosklené vyhlídkové plošiny, ze které je vidět nejen okolí, ale hlavně České středohoří s Milešovkou.

Dřevařský rybník:

Po sejití s rozhledny pokračujeme po zelené značce a klesáme do sedla s odbočkou do Boleboře. Značka začne stoupat a pak již lesem jdeme stráněmi Liščího vrchu (908 m). Na jeho úbočí pak dorazíme k Dřevařskému či Plavebnímu rybníku. Ten byl založen s vysokou hrází někdy v 17. či 18. století za účelem plavení dřeva. Dnes slouží jen jako retenční nádrž a koupání.

Mikulovice:

K rybníku jsme došli i po červené, takže se vrátíme na rozcestí nad rybníkem a po samotné červené klesneme do Mikulovic. O nich se v roce 1599 uvádí, že jsou nově vysazené. O málo vsích v naší republice je toto tak přesně známé. Jen nevíme, který Mikuláš mel její založení na starosti. Malé domky dnes slouží většinou k rekreaci.

Cíl - Nová Ves:

Mikulovice splývají s Novou Vsi, takže do našeho cíle to je již jen kousek.

Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je cesta s červenou a zelenou značkou před Dřevařským rybníkem (797 m), nejnižším místem je hraniční přechod před Horou Svaté Kateřiny s 566 metry nad mořem. Celkové převýšení na trase je asi 350 metrů, takže ač jsme v horách, trasa patří k těm spíše oddychovým.