České Švýcarsko - Výlet Rumburk, Bismarckova věž, Hetzeteich, Karasekschenke.
Dnes navštívíme Rumburk, který je jedním z našich nejsevernějších měst. V historii je asi nejvíc známý Rumburskou vzpouru, kterou zde v květnu 1918 vyvolali zdejší čeští vojáci, město samotné se do ní významně nezapojilo. Z významných památek je asi nejdůležitější Loreta z počátku 18. století, nejsevernější svého druhu v Evropě. Pak je zde několik kostelů včetně pravoslavného, nevýznamný zámek a z dalších uvedeme lidové domky ve Šmilovského ulici, připomínající Zvědavou uličku v Jilemnici.
Start - amfiteátr:
Výlet začneme na Lužickém náměstí, kde můžeme vidět morový sloup z roku 1681, ale pokud jde o domy, i když mají někde pěkné podloubí, nejsou nikdy starší než 18. století. Jedna strana náměstí byla dokonce zbořena a nahrazena modernou. My se od turistického rozcestníku na rohu u úřadu práce vydáme po modré značce Matušovou ulicí a dojdeme k parku na úpatí kopce, kde na svahu můžeme vidět přírodní amfiteátr s letním kinem. Ale je vidět, že se o jeho rekonstrukci místní politici zajímají jen v době předvolebním.
Strážný vrch:
Modrá značka nás vyvede na vrchol Strážného vrchu, kde je dominantou chrám Stětí sv. Jana Křtitele. V roce 1725 zde byla postavena poutní kaple, roku 1787 přestavěná na větrný mlýn. Počátkem 19. století zde vznikla Křížová cesta s Kalvárií a věhlas poutního místa trval do konce 2. sv. války. Od roku 1959 se zde usadila pravoslavná církev a objekty byly zachráněny před plánovanou demolicí. Vedle areálu můžeme vidět zbytky lyžařského vleku.
Státní hranice:
Po modré pokračujeme dál loukami, mineme motokrosový areál, po levici rybník a pak lesem projdeme na asfaltovou silnici od rumburského hotelu Zámeček ker státní hranici. Dáme se se značkou vpravo a po 400 metrech u osamoceného domku po pravici ze značky odbočíme vpravo. Jdeme asi jen 300 metrů a dáme se po kraji lesa vpravo mírně do svahu. Zde bychom měli narazit na lomenou státní hranici, po které se dáme ne rovně do vrchu, ale mírně vpravo.
Bismarckova věž (Bismarckturm):
Po hranici jdeme necelých 100 metrů a vlevo se setkáme s červenou značkou. Po ní se dáme vlevo do vrchu, na kterém pak dojdeme k Bismarckově věži, vysoké 19, metru. Ta byla postavena na počest tohoto významného německého politika v roce 1904. Dnes je jako rozhledna přístupná v sezoně vždy v neděli a ve významných dnech. I když věž není přístupná, je z výšiny pěkný rozhled do kraje, zejména do Čech.
Hetzeteich:
Od věže přejdeme přes silnici a nad parkovištěm klesáme pozvolna Gottfried-Keller-Straße. Na křižovatce s Jakobiweg narazíme na červenou značku, po které pak jdeme na další křižovatku s Heinrich-Heine-Straße. Po ní se dáme opět bez značky vpravo, přejdeme přes Liechtensteinstraße do Pestalozzistraße, která končí na Karl-Liebknecht-Straße, přes kterou opět přejdeme a kousek vpravo projdeme Frauenstraße. Na jejím konci opět narazíme na křižovatce s Neuwalder Straße na červenou značku. Po té červené se dáme vlevo, ale na první křižovatce odbočíme vpravo a klesneme k rybníku Hetzeteich, jsme totiž v osadě Hetzewalde.
Hetzemühle:
Od rybníku pokračujeme ještě kousek rovně, až spatříme dřevěný větrný mlýn Hetzemühle. Byl postaven v roce 1780 a přes některé problémy se dochoval jako technická památka dodnes. Dobře u něho můžeme vidět to, že aby mohl využívat sílu větru, otáčel se celý mlýn proti větru.
Karasekschenke:
Od mlýna pokračujeme dál po asfaltce, po lávce přejdeme přes hlavní silnici a stočíme se podle ní. Jdeme asi kilometr, projdeme lesíkem a dostaneme se k větrákům. V nejvyšším místě cesty na křižovatce zahneme po Wachestrasse vpravo. Dostaneme se Neuwalde a ke Karasekschenke. Jan Karásek, rodák ze Smíchova, byl vojenský zběh, který se stal hlavou věhlasné bandy lupičů. Po chycení byl odsouzen na doživotí a zemřel v roce 1809 v Drážďanech. Dostal se do lidových pověstí, jsou po něm pojmenovány jeskyně, ale má v Seifhennersdorfu i své muzeum. Tam se ale vypravíme jindy.
Státní hranice:
Od restaurace pokračujeme západně po silničce k hlavní silnici. Než se ale na ni stočí, objevíme rozcestník červené turistické značky. Nedáme se po ní, ale odbočíme vlevo na parkoviště, jmenuje se Hauptweg. Je zde i, jak to známe od nás, bod záchrany. Zde zahneme na rovnou lesní silnici vlevo, po 800 metrech dojdeme na rozcestí. Zde se silnička lomí vpravo a po Pascherweg klesneme k potůčku. Přejdeme po mostku a na další křižovatce zahneme vlevo po lesní asfaltce. Dojdeme pak k hlavní silnici, opatrně ji přejdeme a pokračujeme stále západním směrem. Tak se dostaneme na červenou značku a s ní na další silnici již přímo na státní hranici.
Stadion:
Po sinici se dáme vlevo, státní hranici přejdeme a projdeme přes parkoviště. Hned na ním pak ze silnice odbočíme vpravo na luční cestu. A tou zase jdeme západním směrem k prvním domkům, kdy se cesta změní na asfaltku s cyklotrasou 3042. S ní stále mírně klesáme na okraj Rumburku u stadionu.
Cíl - náměstí Rumburk:
Pod parkovištěm narazíme na modrou značku, po které jsme výlet začínali. Zahneme tedy vlevo a známou cestou se dostaneme na náměstí do cíle.
Trasa měří 14 km, nejvyšším místem je Bismarckova věž s 463 metry a nejnižším místo cesty byla Dolní ulice (na modré značce) na začátku či konci cesty s 374 metry nad mořem. Celkové převýšení je asi jen 250 metrů, takže jde o fyzicky celkem nenáročnou trasu, jen je trošku třeba dát pozor na orientaci v německé části výletu.
