Cestou lidových památek a rašelinišť - Výlet v Pošumaví...a okolí Šumavy.
Dnešní výlet bude trošku antivýletem, úplně něco jiného, než byste od Šumavy čekali. Ona to ale nebude ani ta Šumava, ale místo poměrně vzdálené i od Šumavskému podhůří, a to asi 35 km. Někdy je přece nutné si od kopečků a neustálému šlapání nahoru a dolu odpočinout, nechme se tedy zlákat vidinou rovin a vydejme se do Vlastiboře u Soběslavi.
Vlastiboř:
Ves Vlastiboř se poprvé uvádí v roce 1354, ale rozdělená na dvě části, jedna Rožmberkům a druhá klášteru Louňovice. Ke spojení došlo až v roce 1584 a od roku 1594 patřila ves městu Soběslav. Z památek tu stojí za pozornost hlavně vesnické usedlosti, stavěné většinou ve stylu selského baroka. Nejznámějším je stavení čp. 34, postavené zdejším stavitelem a rodákem Martinem Patákem (1816-1889). Na návsi stojí malá pseudostylová kaplička.
Start - Veselská blata:
Výlet začneme na vlastibořické návsi, kde snadno zaparkujeme auto, či vystoupíme z linkového autobusu ze Soběslavi do Hlavatce. Autobus staví u kapličky a my se dáme po místní komunikaci mezi ní a pomníkem padlým vlevo. Projdeme kolem návesního rybníčku a za ním pokračujeme podél Bechyňského potoka. Cesta se pak trochu od potoka odkloní vpravo, ale lesem se opět vrátíme k potoku pod kopcem Hůrka. Přetneme zde cestu, která je hranicí přírodní památky Veselská blata.
Borkovická blata:
Proti nám se cesta vidlicovitě rozdvojí, levá jde na přípotoční louku a pravá rovně lesem. Je jedno, kterou se dáme, ale asi po 300 metrech musíme zahnout na křižovatce vpravo a cestou dojít na křižovatku se značkami NS Borkovická blata. Dáme-li se po značkách vpravo, dostaneme se do oblasti, kde jsou umělé chodníčky a značka zde tvoří menší labyrint. Zdejší rašelina se dlouhodobě průmyslově až do roku 1980 těžila, takže krajina je zde rozdělena do čtverců velkých, které se skládají do menších, což je dodnes vidět.
Blatská stoka:
Po prohlídce blat se vrátíme na rozcestí a pokračujeme na silnici k parkovišti. Zde se napojíme na značku modrou, po které se dáme vpravo. Mineme objekty podniku, který těží rašelinu dodnes a my si ji můžeme koupit v obchodech. Po ruce levé máme starou hájovnu Jitra a Borkovický dvůr. Silnice s modrou značkou nás dovede na křižovatku Blatská stoka - most, kde skončí. Protneme tu žlutou, po které se ale dáme vpravo a podél Blatské stoky jdeme dál, i když žlutá odbočí vlevo na Klečaty. Betonová cestička nás již bez značení dovede na silnici z Klečat (vlevo) do Komárova, odkud Blatská stoka dál pokračuje rovně.
Komárov:
My zahneme po silnici vpravo a dojdeme do Komárova. Ten se uvádí poprvé v roce 1492 a je od roku 1995 vyhlášen jako vesnická památková rezervace. Můžeme zde obdivovat statky zbudované také ve stylu selského baroka, na které měl i velký podíl již jednou zmíněný Paták. Ve středu vsi mají návesní rybníček a kapli Navštívení P. Marie z 19. století s věží, která však stojí na křížkem vlevo mimo naší trasu.
Naděje:
Od křížku jdeme ještě kousek rovně po hlavní silnici a před budovou hospody zahneme na místní komunikaci vpravo. Po levici mineme rybník a silničkou dojdeme ke statku Naděje a pak i ke stejnojmennému rybníku. Za rybníkem uhneme vpravo kolem fotovoltaické elektrárny a pak na křižovatce ve tvaru T zahneme vlevo.
Cíl - Vlastiboř:
Po zahnutí vlevo nás již jen čeká rovný kus cesty do Vlastiboře, našeho cíle.
Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je právě ona poslední křižovatka v polích před cílem o výšce 440 metrů, nejnižším místem je křižovatka Blatská stoka - most s 415 metry nad mořem. Celkové převýšení na celé trase v součtu dělá necelých 30 metrů, což je vlastně úplná rovinka. Pokud jsme unaveni ze Šumavy, může nám být tento výlet pěknou a příjemnou rehabilitací.
