Výlet Šluknov, Království, Fukov - Kde už ani lišky nedávají dobrou noc..

Dnešní výlet bude mířit trochu za hranice Českého Švýcarska, ale do oblasti, která si pozornost zaslouží ne pro skály, jaké jsou v Českém Švýcarsku, ale pro historickou minulost. Dodnes cítíme z pohraničních oblastí určitý smutek, jakoby sama krajina dávala najevo to, co se tu po staletí odehrávalo.

Šluknov:

Nejsevernějším městem České republiky je Šluknov. O něm se listiny zmiňují v roce 1281 a 1296, kdy to bylo sídlo jakéhosi Rudeghera. Jeho sídlo, a třeba později v roce 1388 Michaela ze Šluknova, někdy nazývaného "hrad", nebylo dosud jednoznačně lokalizované, nejspíše šlo o dnešní Křížový vrch. Po tvrzi pozdějších majitelích, třeba v roce 1511 uváděného Jindřicha ze Šlejnic, zůstal pěkný renesanční zámek, postavený kolem roku 1570, kde jsou dnes muzeum a informační centrum. Město od 14. století vícekrát vyhořelo, proto zde nenajdeme žádné staré památky, nejstarší je kostel sv. Václava postavený v letech 1711 až 1722. Zmíněná Křížová cesta je mladší z roku 1738, ovšem prošla jako i kostel dalšími úpravami.

Start - Království:

Výlet začneme u šluknovského vlakového nádraží, kam dojedeme z Děčína, Rumburku a Dolní Poustevny. Nedaleko staví i autobus od Varnsdorfu, ovšem do centra na tzv. Terminál, jezdí autobusy přímo až z Prahy. Před nádražím objevíme mapu a na ní turistický rozcestník s modrou značkou. Dáme se po ní vlevo od budovy nádraží směrem na Království. Přejdeme přes koleje, mineme autobusovou zastávku a několik průmyslových objektů. Pak přejdeme přes potoka na místní cedulí Království zahneme vlevo. Království se uvádí poprvé v roce 1466, stával zde tvrz, z novějších památek zmíníme kostel sv. Vavřince z roku 1848, křížovou cestu z roku 1859, kapli P. Marie Bolestné z roku 1840 a kapli N. Trojice z roku 1748. My ale většinu památek mineme, protože projdeme jen okrajem. Pokud však máte zájem, není to daleká zacházka.

Fukovský potok:

Jdeme po silničce s cyklotrasou 3043 a míjíme dvůr Rybničnou, který tu byl již minimálně v 18. století. Stoupáme pozvolna podél potůčku s několika rybníčky a kolem skládky odpadů. Za potokem v lese na křižovatce najdeme bod záchrany DC 033 a zde se od nás cyklotrasa odpojí vpravo. My tedy zahneme vlevo a míříme rovně k severu. Klesneme k Fukovskému potoku, který zde vlevo u státní hranice pramení. Jdeme také po náspu, který býval kdysi hrází rybníku.

Nový Fukov:

Jdeme dál k severu a dostaneme se přímo na hranici a na louku. Zde již stávaly první chalupy zaniklé vsi Fukova, zde části Nový Fukov. Opět klesneme k potoku a nad ním při okraji lesa stály další objekty Nového Fukova. Ten byl založen roku 1716 za Filipa Zikmunda z Dittrichštejna, šlo však většinou jen o dřevěné domky. Ty se táhly podél cesty až k rohu lesa, ve kterém po naší pravici je jediný dochovaný objekt Fukova vodárna z roku 1911, na okraji lesa je pak starý lom.

Fukov:

Ves Fukov se uvádí poprvé v roce 1474, i zde bývalo sídlo, uvádí se zde v roce 1566 Abraham z Mechterice. Šlo o nejsevernější samostatnou obec Čech, obklopenou ze tří stran Saskem, tedy Německem. Po roce 1945 byli zdejší obyvatelé odsunuti, ale pokusy o osídlení nebyly úspěšné a navíc i v rámci hraničního pásma došlo k rozhodnutí o devastaci a v roce 1960 i k demolici kostela. Přejdeme po mostě přes železniční trať německé dráhy a jsme v hlavní části obce. Domy se táhly po naší pravici až k lesíku, kde stával kostel a kde jsou i zbytky hřbitova. Roste zde mohutný dub, zvaný Císařský. Když budeme cestou pokračovat, dojdeme na břeh Sprévy. Informační tabule nám vše vysvětlí a povedou i na další místa v bývalé vsi.

Taubenhaim:

V lesíku ale odbočíme vlevo a polní cestou za nevýrazným hřbítkem dojdeme k dalšímu chráněnému dubu, Fukovskému. Pak podél hranice po naší pravici, kterou zde tvoří řeka Spréva, dojdeme k prvním domkům saské osady Taubenhaim. Překročíme hranici a Oberdorfstraße (Hornoveská ulice) jdeme rovně, se Sprévou stále po pravici, až přejdeme Weisbach, u nás to byl ale Fukovský potok. Na křižovatce za ním pak narazíme na zelenou značku. Pokud se dáme vpravo, dojdeme k místnímu pěknému Hornímu zámku, dnes sloužící jako hotel, Dolní zámek je naopak zcela nevýrazná stavba. Zdejší kostel měl být údajně prvním luteránským kostelem v Horní Lužici. Ves je také díky činnosti Martina Hölzla († 1994) známá jako "ves slunečních hodin", je jich tu skoro 40.

Státní hranice:

Po zelené značce zahneme vlevo, pokud si opět nepůjdeme ves, která je mimo naší trasu. Po levici mineme zdejší moc hezký areál koupaliště a pak se ocitneme v lese. Zde uvidíme žulový Žebrácký kámen (Bettelmannstein) s legendou o smrti jednoho starého muže. Pokračujeme dál až k lesnímu odpočinku. Zde se k nám připojí červená turistická značka, po které pokračujeme dál až na státní hranici.

Královka:

Přejdeme přes hranici, dnes úplně volně, ale byly časy, kdy nás tohle mohlo stát i život. Časy se mění a věřme, že budou jen k lepšími. Lesem klesneme do osady Královka. Ta vznikla podobně jako Nový Fukov v roce 1716, dnes je zde jen asi 25 domků. Významné je, že se v okolí těžila a dodnes těží žula. Činný lom je však mimo trasu napravo, my pokračujeme dál po červené, Obcházíme ves a pak prudce zahneme vlevo. Jdeme asi 300 metrů po okraji lesa a pak si tu můžeme prohlédnout již nevyužívaný lom, který se zařezává do vrchu po naší levici.

Cíl - Šluknov:

Vedle červené nás doprovázejí i značky NS Šluknov - Rožany, a dovedou nás do údolí Rožanského potoka s rybníčkem Hraničář. Ten však již existoval v 18. století, název je jasně novodobý. A právě u hráze rybníku se k nám připojí i modrá značka, ale zase odpojí NS. Takže jdeme dál po silnici s pěknou alejí a vstoupíme mezi první domy Šluknova. Před první značkou železničního přejezdu však odbočíme vlevo do Sukovy ulice. Za domovem mládeže (po levici) zahneme vlevo a a u mohutné lípy vpravo pod železniční trať. Za podchodem přejdeme přes potoka a dáme se vlevo. Pak však již pod trať nejdeme, ale před podchodem zahneme vlevo a jsme v Nádražní ulici, tedy to máme již jen kousek do cíle.

Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je rozcestí v lese, než klesneme k Fukovskému potoku 395 metrů. Nejnižším bodem je potok v Taubenhaimu s 288 metry nad mořem. Celkové převýšení na trase je asi 220 metrů, jde tedy o fyzicky nenáročnou trasu.