Krajem skal a větrných mlýnů - Výlet Hřensko, větrný mlýn Janov, Kamenice..

Větrné mlýny patří asi nejvíce k Nizozemí, ale tam zase nejsou skály, takže je jasné, že tak daleko nepojedeme. My se totiž vypravíme do Hřenska, nejnižšího místa v naší republice (115 metrů nad mořem). A tam skály jsou a cestou uvidíme i ty mlýny.

Hřensko:

Hřensko zná asi každý trochu vzdělanější člověk v ČR, určitě si mnozí pamatujeme na léta s povodněmi, kdy právě Hřensko bylo středem zájmu sdělovacích prostředků. Samozřejmě voda vše poničila, ale Hřensko se jako Fénix opět vzedmulo a dnes opět patří k nejvyhledávanějším místům v Ústeckém kraji. Hlavními magnety tu jsou plavby na lodičkách po řece Kamenici a světoznámá Pravčická brána. Do Hřenska se dostaneme auty a autobusy z Děčína, ale i lodí také z Děčína, případně přívozem přes Labe od železniční zastávky Schöna, kde zastavují vlaky na trati z Děčína do Rumburku. Je to linka z Rumburku přes Šluknov, Velký Šenov, Dolní Poustevnu a přes Bad Schandau do Děčína, určitě je to romantická linka.

Start - Suchá Kamenice:

Výlet začneme u informačního centra a budovy obecního úřadu. Dáme se podél stánků a skal směrem na Děčín, tedy proti toku Labe po červené značce. Mineme veřejné WC, vlevo schody se žlutou značkou a pokračujeme po chodníku až do ústí Suché Kamenice. Zde u malé studánky končí také chodník pro pěší podle silnice. Proti řece Kamenici je Suchá Kamenice pouhým potůčkem o délce toku 7 km. Ale jako větší jmenovec protéká v dolním toku pěknou skalnatou oblastí, kterou si projdeme.

Sklep lesního ducha:

Vedeni červenou značkou stoupáme údolím, kde mineme zbytky starého mlýna, přestavěného na hostinec, vyhořelý v roce 1882. Můžeme tu vidět i desku s nápisem jako vzpomínku na plavení dřeva, ale i betonový řopík z roku 1938. Kousek nad ním můžeme posedět na tzv. Císařské lavičce z roku 1908, vytesanou tehdy na oslavu 60 let panování císaře Fr. Josefa I. Nad ním pak lze vidět i druhou pamětní desku na plavení dřeva. Mineme soutok s Janovským potokem a dalším bodem zájmu může být po levé ruce, tedy na pravém břehu, malá jeskyně Sklep lesního ducha. Když dál dojdeme po červené na rozcestí s modrou značkou, máme za sebou stoupání 150 metrů.

Arnoltice:

Odtud pokračujeme po modré ke zbytkům hostince Krümmerbaude, který tu stál v letech 1929 až 1945. Zde se Suchá Kamenice dává jiným směrem, doleva, my proto pokračujeme s modrou značkou podél Arnoltického potoka. Na okraji vsi je kousek nad námi první z větrných mlýnů z roku 1830. Sloužil jen 47 let, kdy byl přestaven na bydlení, dokonce k němu byla část přistavěná. Ves se uvádí již jako farní v roce 1352, z památek mimo mlýna zaujme především barokní kostel děčínského architekta Jana Václava Koscheho z roku 1758 a lidová stavba čp. 31.

Bušeranda:

Na pěkně upravené návsi u kostela opustíme modrou značku a zahneme vlevo po silnici směrem na Janov. Za vsí klesneme do údolí Suché Kamenice a přes les kolem pěkného křížku dojdeme do údolí Janovského potoka. Vystoupáme na okraj Janova a u rozcestí s mapou zahneme vlevo. Asfaltka nás dovede do místní části zvané Bušeranda, která vznikla někdy kolem roku 1800 jako domky pro bezzemky. Dnes jsou mnohé domy již kamenné a i daleko výstavnější, najdeme zde i penzion.

Větrný mlýn Janov:

Za posledním domkem na rozcestí na okraji lesa zahneme vpravo a po okraji louky po pravé ruce projdeme vlevo průsekem na pole nad námi. A to již před námi za tímto polem vidíme další z dnes navštívených větrných mlýnů. Ten je z roku 1844 a provoz skončil někdy po roce 1920. Pak byl mlýn také upraven na byty a dnes slouží k soukromé rekreaci.

Janov:

Od mlýna pokračujeme podle Janovského rybníka do středu obce. Ta se uvádí v roce 1466 a mimo mlýna jsou zde památkově chráněné hlavně některé usedlosti, třeba právě čp. 2, kterou máme po levé ruce za autobusovou zastávkou. My ale jdeme podle velké vrby vpravo ke kapli sv. Jana Křtitele s věžičkou a zvonem.

Rozhledna:

Podle šipek se od kaple dáme vlevo směr na rozhledna a golf. Hole asi sebou nemáme, tak golf hrát nebudeme, ale zaujme nás zdejší velký moderní areál DPS s obecním úřadem. Před ním stojí socha jako malá zvonička. Ostatně dřevěné sochy jsme již v obci různě viděli. A odtud již také spatříme kovovou rozhlednu s telekomunikační věží z roku 2013. Ve výšce 30 metrů máme rozhled na okolní Českosaské Švýcarsko a dál na panorama Lužických hor a třeba Ještěd.

Kamenice:

Od rozhledny se dáme po zelené značce dolů do vsi a za ní v lese narazíme opět na řopíky. To již začínáme klesat k silnici do Hřenska, kde můžeme vidět obrázky ve skalní stěně a zaniklý hřbitov s hrobkou dřevařského obchodníka Ignaze Clara v podobě kaple. Pak kolem bývalé plynárny v podobě romantického hrádku klesneme k řece Kamenici.

Cíl - Hřensko:

Již jsme v Hřensku, takže jen krátce, že po cestě k Labi mineme kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1787 a všude kolem restaurace, ubytovací podniky a podobně.

Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je kostel v Arnolticích 358 metrů, rozhledna v Janově má výšku jen 347 metrů, nejnižším bodem je samozřejmě Hřensko. Celkové stoupání na trase je necelých 350 metrů, takže jde o nenáročný výlet, vhodný jak pro seniory, tak i pro rodiny s dětmi.