Z Jablonce nad Jizerou do Vysokého nad Jizerou a zpět
Město Jablonec nad Jizerou, důvěrně nazývané Jabloneček na odlišení od Jablonce nad Nisou, se poprvé uvádí v roce 1398. Šlo však o ves na jilemnickém panství, ale v 15. století zde již stával dřevěný kostel. V roce 1896 byla ves povýšena na městys a roku 1971 na město. Město má několik pamětihodnosti, jmenujme především pozdně barokní kostel sv. Prokopa, v dnešní podobě z roku 1777, sousední empírovou faru z roku 1813. Dále můžeme připomenout pamětní desku P. Metelky a několik památných domů a chalup.
Start - Buřanská skála:
Dnes máme dvě možnosti, odkud vyjít, buď od městského úřadu nebo od železniční zastávky, v každém případě jdeme po modré směrem na Stromkovice. Modrá vede po silničce jihovýchodním směrem. Nad Františkovským potokem, resp. nad jeho soutokem s Jizerou, se modrá zatočí vlevo, ale my se dáme po pěšině rovně na Buřanskou skálu. Je to skalní hřeben s dominantní 17 metrů vysokou skalní věží, ale zcela pro vysoké stromy bez rozhledu. Pokud objevíme i kříž, tak ten se jmenuje Slavíkův.
Porostlice:
Vrátíme se na modrou a pokračujeme vpravo. Asi po 100 metrech se však odkloníme od značky a prudce se stočíme po pěšině vpravo skoro do protisměru. Sejdeme na silnici do Buřan a dáme se vpravo, kde dojdeme na hlavní silnici, na křižovatku v Porostlicích. Zde stával starý buřanský mlýn, a to minimálně již v 18. století.
Dolní Dušnice:
Vydáme se po hlavní silnici vlevo, tedy směrem od Jablonečku. Asi po 300 metrech za neudržovaným secesním domem (2018) po levici zahneme na polní cestu vlevo a jdeme podél domků, patřících taky k Porostlicím, ale jinak jde o Vojtěšice. Jdeme vrstevnicovou cestou lesem kolem další samoty a klesneme na silnici do Bratrouchova. Tu ale přejdeme a pokračujeme silničkou do Dolní Dušnice. Dušnice se uvádí poprvé v roce 1664 ve jméně potoka, první známý obyvatel Wentzl Donth roku 1724, dělení vsi na Horní a Dolní je známé od roku 1739. U vojenského pomníku jdeme rovně, ne vlevo, měli bychom dojít do malého lesíku, ve kterém se cesta stočí vlevo.
Hradsko:
Na konci lesa se dáme mezi domy a klesneme na železniční přejezd u vlakové zastávky Jablonec n. Jiz.- Hradsko. Na hlavní silnici se pak dáme opět proti toku Jizery. Pod námi je v řece jez, který pak vede náhon do tunelu na protější straně řeky a dál pohání vodní elektrárnu. Jdeme dál po silnici a elektrárnu vidíme na protějším břehu. Jdeme dál a v další prudké zatáčce přejdeme po mostě řeku a dojdeme na rozcestí se žlutou značkou.
Nístějka:
Po žluté se dáme vpravo a dojdeme na zříceninu hradu Nístějka. Hrad patřil k zajímavým objektům, protože byl postaven na úzkém hřbetu v délce 140 metrů s tím, že všechny budovy stály v řadě ta sebou. Nístějka byla postavena nejspíše ve 2. polovině 13. století, ale zmiňuje se až v roce 1369 za Jiřího z Valdštejna, v roce 1519 je hrad uváděn již jako pustý. Zbyly z něho příkopy a zbytky zdiva.
Dykova skála:
Pro další pokračování můžeme jít od hradu dál po žluté, nebo si to zkrátit tak, že se kousek vrátíme směrem k silnici a odbočíme vpravo podél hřbetu, kde na křižovatce opět narazíme na žlutou značku. Po ní vystoupáme k okraji lesa u Dykovy skály. V roce 1933 zde byl odhalen pomník v podobě žulového balvanu na paměť toho, že básník Viktor Dyk v letech 1917 až 1931 pobýval ve Vysokém nad Jizerou. Výhled, který Dyk miloval dnes již neexistuje, ale jiný se nám naskytne kousek výš.
Muzeum Vysoké nad Jizerou:
Pokračujeme dál po žluté až k Márinkovu křížku s překrásným rozhledem na Krkonoše, kde neznačenou cestou rovně dojdeme na silnici, kde je opět další žlutá Vysockého okruhu. Pak si to namíříme k Vysokému nad Jizerou, kde mineme fotbalové hřiště, hřbitov (hrob Kramářovy rodiny), sochu sv. Floriána a K. H. Borovského v Parku básníků. Na něj navazuje divadlo Krakonoš a kostel sv. Kateřiny Alexandrijské z poloviny 18. století, kdy nahradil starší ze 14. století. Proti kostelu stojí Vlastivědné muzeum, kde můžeme m.j. obdivovat pěkné betlémy, model hradu Nístějky, lyže a sněžnice a další památky na historii města a okolí.
Vysoké nad Jizerou:
Město je známé od poloviny 14. století, dokonce zde bývalo samostatné sídlo, 1382 až 1394 se uvádí Henich z Vysokého a Valdštejna a po něm i další. Město byl většinou stavěné ze dřeva, takže vícekrát, třeba naposledy v roce 1834 vyhořelo. Proto se nedochovaly starší stavby mimo kostela. Přesto jsou památkové chráněny například Kramářova vila a již zmíněné divadlo Krakonoš.
Kramářova vila:
Na náměstí se dáme po zelené a modré k směrem Petruškovy vrchy. Po pravé ruce mineme vilu významného politika Karla Kramáře z let 1927 až 1931 ve stylu ruské architektury, snad proto, že jeho manželka vyla Ruska. Během 2. sv. války zde byla politická škola NSDAP a pak rekreační zařízení ROH, dnes je zde hotel.
Blansko:
Pokračujeme dál po značkách až k horním stanicím lyžařských vleků Ski areálu Větrov. Podle elektrického vedení odbočíme na neznačenou cestu vpravo a klesneme k lesu. Po jeho okraji pak dojdeme na křižovatku s křížkem, kde narazíme na červenou značku. Po ní se dáme vpravo a strání výšiny Na Kamenci (688 m) pod dalšími vleky sejdeme do pravobřežní části Jablonce nad Jizerou Blanska, lyžařského střediska s velkou možností ubytování i občerstvení. Jinak se Blansko jako ves uvádí až v roce 1834 v souvislosti s průmyslovým rozvojem kraje.
Cíl - Vysoké nad Jizerou:
Na křižovatce před mostem se k nám připojí žlutá, přejdeme přes most a dojdeme k městskému úřadu. Ti, kteří přijeli vlakem, dojdou k zastávce po modrém, případně po cestě podél železniční tratě ze silnice nad městském úřadem.
Výlet měří 14 km, nejvyšším bodem je Vysoké nad Jizerou 700 metrů, nejnižším je Jizera v Hradsku 419 metrů nad mořem. Na trase je celkové stoupání asi 530 metrů, což na Krkonoše není mnoho, výlet tak patří mezi středně náročné.
