Do podhůří Lužických hor, do České Lípy a jejího okolí

Lužické hory v české části zasahují do dvou krajů, ale do tří okresů. V kraji Ústeckém to je okres Děčín a v kraji Libereckém do okresu Liberec a Česká Lípa. A my se dnes právě do České Lípy vypravíme, ostatně míříme-li do Lužických hor, je cesta do nich nejlepší právě přes Českou Lípu, a pak Nový Bor, Cvikov a dále, kam je již libo.

Česká Lípa:

Okresní město Česká Lípa má za sebou dlouhou a rušnou historii. Nejstarší částí města, i když to není historicky doložené, ale tradicí, je Stará Lípa. Západně od ní byl vznikl raně středověký hrad opevněný valem a příkopem. Někdy v polovině 13. století se zde postavila kamenná věž a palác a hrad se stal významným sídlem Berků z Dubé a jejich příbuzných pánů z Lipé. Kolem roku 1300 vniklo na návrší nad hradem nové město, dnešní historické jádro. Samo město však prošlo mnoha požáry, válečnými událostmi, ale i bezohledným bouráním starých staveb na úkor novostaveb, a to i na hlavním náměstí. To dnes působí vcelku jednolitě, ovšem tím, že zde nejsou stavby starší než 19. století, byť některá jádra domů a sklepení stále skrývají gotiku. Hlavní kostel sv. Petra a Pavla byl zbořen počátkem 19. století, ale dochovaly se tu jiné dva gotické kostely sv. Kříže a ještě starší sv. Máří Magdalény za řekou. Z dalších památek nelze opomenout augustiniánský klášter založený v roce 1627 samým Albrechtem z Valdštejna, kde v budově sídlí muzeum.

Start - Svárov:

Výlet začneme u vjezdu do autobusového nádraží, protože je zde i nedaleko nádraží vlakové a lze se v okolí i dobře parkovat s osobními auty. Prochází tudy modrá turistická značka, se kterou přejdeme ulici 5. května a pokračujeme Svárovskou pod silničním mostem. Za nám na křižovatce staneme na rozcestí Svárov. Dnes jde o část města, ale bývala to samostatná obec uváděná již počátkem 15. století. Obec měla dědičnou rychtu, ale od konce 18. století se z ní stávalo dělnické předměstí. K přičlenění k České Lípě došlo v roce 1850, ale k určitou samostatnost měl Svárov ještě na počátku 20. století. Nejvýznamnější historickou budovu je zde velký hostinec (tehdy U protěže), který se začal stavět v roce 1800 jako první novorenesanční stavba na území celého města. Mohutná budova školy ze z roku 1904.

Lesní kaple:

Od rozcestí pokračujeme ještě kousek po červené, ovšem neuhneme s ní vpravo, a jdeme dál Svárovskou, která se pak změní na Husovu. Za křižovatkou s ulicí U Mlékárny vstoupíme do lesa a pokračujeme dál nad objekty bývalé mlékárny a nad fotovoltaickou elektrárnou. Za ní se cesta rozchází, my se budeme držet vpravo a dojdeme k lesní výklenkové kapličce někdy z poloviny 18. století. Je také vidět, že prošla v posledních letech rekonstrukcí, ale nenechavé ruce větších či menších vandalů na ní pracují stále.

Žíznikovský rybník:

Od kapličky pokračujeme dál až na silničku ze Svárova do Žíznikova. Vpravo od nás po ní vede červená značka, po které se dáme dál východním směrem na hráz Žíznikovského rybníka. Ten zde již také býval minimálně v 18. století, ale kolem roku 1950 byl zcela obnoven. Dnes slouží rybářům pro chov ryb na sportovní rybolov.

Žíznikov:

Pokračujeme dál po červené značce okrajem Žíznikova. Ten se také připomíná počátkem 15. století a svou samostatnost si udržel do roku 1976. Zdejší kaple sv. Antonína Paduánského je z 19. století, ale jako dřevěná tu stála již roku 1787. Dnes již bezstylová kaple jen s obloukovými okny však mimo naší trasu, jakož i zdejší často turisty a hlavně cyklisty navštěvovaná restaurace.

Heřmaničky:

Pokračujeme dál po červené značce přes cestu do zdejší pískovny a lesem dojdeme k nově opravenému lesnímu kříži se zahrádkou. Za ním pak podejdeme dráty vysokého napětí a staneme u železniční tratě. Zde se značka zlomí vlevo a dojde k mostu přes Ploučnici. Podejdeme ho také a kolem Maxova rybníka se dostaneme na okraj Heřmaniček. Ty se poprvé uvádějí v roce 1416 jako dědičný majetek Jana z Chlumu. Ano byl to ten Jan z Chlumu, který měkl v té době za sebou návrat z Kostnice, kam doprovázel M. Jana Husa a kde tolik bojoval za jeho záchranu. Na místě budov po levici, bývalém statku, se uvažuje, že stávala tvrz, krátké sídlo Jana z Chlumu, než přesídlil na hrad Pihel.

Heřmanický rybník:

Na křižovatce je autobusová zastávka, ale my zde odbočíme vpravo na neznačenou cestu, která nás dovede kolem nově opravené usedlosti na hráz Heřmanického rybníka. Ten s více jak 28 hektary je na 10. místě rybníků Českolipska podle rozlohy a uvádí se již v 16. století. Jde o významnou přírodovědnou lokalitu, zejména pro ornitology, kdy se tu objevují například jeřáb popelavý a z dalších vzácných tu byl třeba viděn lyskonoh úzkozobý či koliha velká.

Okřešice:

Od rybníka pokračujeme rovnou cestou od hráze, nesmíme odbočit vlevo. Projdeme loukami a v dalším lesíku po pravici se můžeme podívat na staré úvozy a vrchol Zlatého vršku s lavičkou. Jinak jdeme stále rovně až k železniční trati. Zde se dáme vpravo a sledujeme trať až na okraj lesa a pak staneme u prvního domku osady Okřešice. Ta je zajímavá tím, že má pěkný motanec s pojmenováním. Snad šlo o původní Popelov v roce 1502, ale pak již Aschendorf. Po roce 1918 se hledaly české do té doby nepoužívané názvy, takže tato ves byla nazvána Okřešicemi. Ovšem tento název patřil ke Stráži u České Lípy, dnes osadě Stružnice. Přičlenění k České Lípě osada neušla v roce 1868, ale pak se v roce 1922 opět osamostatnila na 51 let. Nejzajímavější památkou je zde čtvercový sloup (pilíř) se soškou sv. Prokopa z roku 1689 a kaple sv. Josefa je z roku 1896, ovšem až k nim my nedojdeme. Před prvním domkem zahneme na polní cestu vpravo a přejdeme obě železniční tratě od Liberce i Bakova.

Hůrka:

Asi po 500 metrech za železnicemi přijdeme ke stará hrázi kdysi velkého Okřešického rybníka, který zanikl v době výstavby železnic. Pak se cesta mírně zlomí vlevo, projde opět pod dráty vysokého napětí a vstoupí do lesa. Zde narazíme na značky NS Hubertova stezka, po kterých se dáme vpravo. Značky nás dovedou na okraj nové vilové čtvrti Svárova a pak na rozcestí s červenou značkou. Po té se dáme vlevo ulicí Českých bratří až na křižovatku s ulicí Úvoz. Zde odbočíme na značenou cestu na vrchol Hůrky. Jde vlastně o dvouvrchol, na jednom je vodárna a na druhém (327 m) nově vybudovaná vyhlídka. Je pravda, že i ta neušla řádění vandalů, ale i tak je odsud pěkný rozhled na město a horu Špičák s rozhlednou nad ním.

Cíl - Česká Lípa:

Vrátíme se na červenou značku a pokračujeme po ní směrem do centra města. Mineme onu již zmíněnou budovu svárovské restaurace a ulicí U Rybníčku dojdeme na nám již známou křižovatku Svárov. Pak již po modré dojdeme do cíle u autobusového nádraží.

Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je Hůrka (327 metrů), nejnižším je start a cíl s 248 metry nad mořem. Celkové převýšení na trase je asi 170 metrů, takže jde o nenáročnou trasu.