Přes Kvádrberk na Slunečnou bránu - Ludvíkovice, Loretánská vyhlídka, Růžová vyhlídka, U Močálu, Stoličná hora
Okolí větších měst nebývá často cílem výletníků, ale Děčín je skutečně výjimkou. Jen co v některých místech opustíme intravilán, jsme v překrásné přírodě. Superlativy jsou však často demotivující, proto nebudeme dlouho mluvit a vydáme se na cestu.
Děčín:
Okresní město Děčín patří k těm nejstarším známým místům v Čechách, už jenom pojem "Děčané" jako slovanský lid žijící pod ochranou děčínského hradiště, patří do raného středověku. Královské město Přemyslovců, když převzali moc nad oblastí, zaniklo, takže dnes se za Staré město považuje až ve 14. století založené město severně od hradu, bývalého hradiště. Přeskočíme několik staletí k dnešku, kdy sice město pozbylo většinu svých starých památek, ale může se pyšnit barokní podobou zámku, předzámčí a zahrad, vše v poslední době zrekonstruované.
Start - výhled pod Kvádrberkem:
Výlet začneme na nádraží Děčín - východ, kde staví vlaky od Rumburku, České Lípy, Liberce a Ústí nad Labem. Je zde i zastávka autobusu místní linky do Březin. Východ tu je řešen zajímavě po točně a lávce přes kolejiště a přes silnice do ulice Kamenická. Dojdeme k zastávce autobusu Narex, kde zahneme vlevo a vpravo první ulicí Elišky Krásnohorské dojdeme až na kraje města pod Kvádrberk. Zahneme vpravo za kamennou zdí asi 50 metrů, kde narazíme na značky naučné stezky Pod Kvádrberkem. Máme před sebou tři cesty, vpravo rovně značenou, ale my se dáme tou prostřední. Tou vystoupáme na komunikaci se zelenou značkou, ale my zahneme prudce vlevo po vrstevnicové neznačené cestě. Ta nás dovede na konec komunikace k domu čp. 854 (Střelnice). Je zde upravené místo k sezení s výhledem, arci trochu omezeným.
Stoličná hora:
Před domem 854 zahneme na pěší cestu vpravo a klikaticí vystoupáme na Císařský výhled s obeliskem z roku 1879. Ten tu byl vztyčen na počest stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Můžeme se pokochat výhledem na Děčín a na kopečky nad ním s Děčínským Sněžníkem s rozhlednou.
Území Stoličné hory je v majetku statutárního města Děčína a je obhospodařováno jako lesopark (Lesopark Kvádrberk).
Sněžnická vyhlídka:
Přes Kvádrberk, jinak tomu místní lidi neřeknou, vede červená dálková E3 a naučná stezka Kaňon Labe. Po jejich značkách se dáme severovýchodním směrem, ale také lze jít neznačenou cestou přímo na hraně plošiny, k odbočce na Sněžnickou vyhlídku. Tady můžeme obdivovat zeleň kolem nás a žehnat ekologům za tuto krásu, ale výhled tím pádem tu již skoro žádný není. Snad jen trochu na protější Vrásník (427 m).
Labská stráž:
Dál nás obě značky dovedou na další rozcestí na Labskou stráž. Na tomto pěkném vyhlídkovém místě stojí pískovcový pavilonek z let 1888 až 90 i s výhledem do hlubokého údolí Labem pod námi.
Spálenisko:
Pokračuje po obou značkách, přejdeme přes vrchol Labské vyhlídky (305 m) a klesneme na okraj Ludvíkovic. Pak pokračujeme horní částí Loubské rokle podle Ludvíkovického potoka a od něho vystoupáme vlevo k místnímu hřbitůvku s kapličkou. Přes rozcestí se zelenou značkou stoupáme dál Růžovým hřebenem na vyhlídku Spálenisko. Opět se můžeme pokochat výhledem na Děčín, zase z jiné strany, do Labského dolu pod námi a na protější výšiny.
Růžová vyhlídka:
Pokračujeme po značkách a vynecháme v popise další vyhlídky, jsou ale všechny pěkné. Přejdeme přes nejvyšší bod naší cesty, západní hřbet Růžového hřebene, a klesneme za ním do sedla. Tady se můžeme již mimo trasu vydat ještě kousek na odbočku k Růžové vyhlídce. Jde o bezlesý výhled s lavičkou a velkolepým pohledem do údolí Labe, na Růžový hřeben, Děčínský Sněžník nebo více vlevo na Velký Zschirstein v Sasku.
U Močálu:
Ze sedla odbočíme z červené značky vpravo, ale ne nejvíc vpravo, severovýchodním směrem a úvozem vyjdeme na východní hřeben za Růžovou vyhlídkou. Zahneme trochu vlevo a na dalším rozcestí odbočíme opět vpravo do mělkého úvozu. Jdeme asi 150 metrů a odbočíme vpravo na pěšinu vedoucí po klesajícím hřbítku. Mírně zahneme vlevo a dojdeme nad skály. Cesta se tu lomí vpravo, obejde mělké údolí a přijde na křižovatku se zelenou značkou. Po ní sejdeme do údolíčka vpravo s rybníkem U Močálu.
Slunečná brána:
Zelená značka v údolí zahne vlevo a dojde na odbočku ke Slunečné bráně. Jde o mohutné skalní okno ve skále v úbočí Kamenského vrchu (432 m). V minulosti k němu byly vytesány schody a opatřeno zábradlí. Výhled tu však dnes není žádný, zato si lze prohlédnout vedle malé skalní město, třeba s Myší dírou. Další skály se táhnou podél údolí severozápadním směrem.
Ludvíkovice:
Po prohlídce Slunečné brány se vrátíme po zelené do míst, kam jsme na ní došli neznačenou cestou od Růžové vyhlídky. Dál půjdeme po zelené asi 1,5 km. Jednu chvíli jdeme po okraji lesa, ale znovu vstoupíme do lesa na východním hřbetu Růžového hřebene. Opět se dostaneme do cípu louky s výhledem na Ludvíkovice pod námi. Zde opustíme zelenou a okrajem lesa a pak luční cestou sejdeme do středu Ludvíkovic. Ves Ludvíkovice se uvádí poprvé v roce 1425, ovšem byla určitě založena tak o 100 let dříve zřejmě při kolonizaci. Zdejší památkou-nepamátkou je kaple z roku 1770. Ve 2. polovině 20 století však byla zbořena a v roce 2013 zcela nově obnovena podle staré podoby. Tato kaple je vedle obecního úřadu vlevo po silnici, kam jsme z luk došli.
Loretánská vyhlídka:
Ze středu obce se dáme vpravo kolem obchodu a pěkného dětského hřiště na hlavní silnici s dominantním pomníkem Hanse Kudlicha (1823 - 1917), který se zasloužil o zrušené roboty, ale není to zdejší rodák, pocházel z Úvalna na okrese Bruntál.
Od křižovatky u pomníku klesáme podél silnice k Děčínu až na autobusovou zastávku, kde zahneme vpravo. A tu jsme již byli, jsme totiž na červené značce a značkách NS Kaňon Labe. Jdeme po nich vlevo až na začátek stoupání na Kvádrberk. To si však odpustíme a jdeme rovně neznačenou cestou strání nad skalními stěnami spadajícími k Novému městu. Na křižovatkách udržujeme stejný směr, ale pak se strání trochu stočíme vpravo a dospějeme na křižovatku s červenou značkou. Vpravo nad námi je historická Loretánská vyhlídka, ovšem pro vzrostlé stromy bez výhledu.
Nemocnice:
Jdeme rovně po červené, a když se stočí vlevo, staneme u Schillerova dubu. Je zde i pamětní kámen tohoto velikána. Níže při červené značce můžeme spatřit chráněný mohutný dub červený. Na turistickém rozcestníku u nemocnice se rozloučíme se značkami a dáme se Lužickou ulicí vpravo. Zahneme vlevo a projdeme areálem nemocnice k dolním branám s bistrem. Zde si můžeme koupit něco dobrého za dnešní výkon na trase.
Cíl - Východní nádraží:
Pod dolní branou nemocnice přijdeme na křižovatku, kde se dáme Purkyňovou vlevo a za křižovatkou s Riegrovou Horskou. Přejdeme přes křižovatku a po pěší rampě vedle vozovky se po mostě a točně dostaneme do cíle u nádraží Děčín - východ.
Trasa měří mimo odbočky 14 km, nejvyšší bod, jak jsme již po cestě zmiňovali, bylo západní úbočí Růžového hřebene 406 metrů. Nejníže jsme se dostali v místech startu a cíle se 140 metry nad mořem. Celkové převýšení na trase je kolem 550 metrů, ovšem většinou na pěkně upravených cestách.
Další výlet zde: Odkaz.
