Výlet kolem Českého ráje - Prachov, Skalní město, Skautská vyhlídka, Císařská chodba, Hakenova vyhlídka.

Je zajímavé, jak může jedna písnička zpopularizovat nějaký kraj. Je to jako s knížkou, kdo dnes čte Babičku? Ale všichni jezdíme do Babiččina údolí. Ale všichni známe písničku Ivana Mládka o Prachovských skalách. A my se tam podle této písničky taky vydáme, ale nebudeme horolezit, ale pěkně si je projdeme.

Geologie:

Prachovské skály jsou nazvané podle osady, která leží východně od skal a odkud je také jeden z hlavních směrů vstupu. Psát o nich lze z několika hledisek, geologicky, historicky i přírodopisně. Najdeme tu v mnoha směrech spoustu zajímavostí, záleželo by jen na tom, jakého bychom měli sebou průvodce.

Pokud chceme jednoduše napsat, jak skály vznikly, tak nejdříve tu bylo křídové moře, nazvané ne podle minerálu křída, ale po období nazvaném křída. Je to nejmladší částí mezozoika (druhohor) datovaná do období 66 až 145 miliónů let, kdy zde bylo moře. To bylo zanášeno zejména pískem, který svou vahou klesal, hutněl, zpevňoval se a výškově sílil. Vytvořila se tak vrstva až několik stovek metrů vysoká. Moře pak ustoupilo, pískovcová deska se lámala a pronikaly přes ni odspoda vulkanity (čediče a znělce), působily na ní vítr, slunce, voda, mráz. Drobný písek byl odnášen vodou do jiného moře po dlouhé roky, takže dnes z pískovců zbyly jen menší části. A právě jedním z takových dochovaných ostrůvků jsou i Prachovské skály.

Historie:

Lidé zde od nepaměti hledali úkryt v dobách ohrožení, našly se tu nálezy z pravěku od mladší doby kamenné, pak i bronzové a žili zde i Kelti. V době hradištní byly dokonce asi celé Prachovské skály opevněným hradištěm. Ve středověku zde bylo osídlení spíše na okraji, jako třeba hrady Pařez a Brada, stávaly zde ale menší vsi, dnes zaniklé, ale z okolí sem stále lidé utíkali v dobách válek. Pro turistiku se skály otevřely ve 2. polovině 19. století.

Start - Jinolice:

Pro začátek výletu si vybereme železniční zastávku Jinolice, staví zde i autobus. Pokud přijedeme autem, může zastavit nejen u dráhy, ale i ve vsi Jinolice. Vydáme se po modré do vsi Jinolice. Ta se uvádí poprvé v roce 1377 jako Nynolice, a to jako sídlo jistého Ada (?). Sídlo asi zaniklo v husitský válkách, protože pak se již nepřipomíná. Jako Jinolice se uvádí ves poprvé roku 1790. Památkou tu dnes jsou pomníky Prusko-rakouské války v roce 1866 a zvonička na návsi z roku 1948.

Vražda:

Ze vsi pokračujeme dál po modré značce a dostaneme se k rybníku Vražda. Ten byl v roce 1999 vyhlášen za přírodní památku. Zvláště je zde úžasné jaro, kdy kvete úpolín, ale roste tu i ostřice a některé druhy orchidejí, prtsnatce a vstavače. Nad dalším rybníkem Němečkem dojdeme k rozcestníku se žlutou značkou.

Autokemp:

Pokračujeme dál po modré značce do autokempu Jinolice. Pro zde ubytované může být tento článek námětem na výlet, pro ostatní místo, pokud je kemp v provozu, kde se dá občerstvit a odpočinout. Jinak je zde možno stanovat, je tu prostor pro karavany, jsou zde i chatky a veškeré sociální zařízení včetně některých sportovišť a možnost koupání v rybníku.

Prachov:

Modrá značka nás dovede na okraj osady Prachov. Ta se uvádí poprvé v roce 1533 jako součást panství hradu Veliše. Dnes se ves známá jako vstup do Prachovských skal, takže tu najdeme možnosti ubytování a občerstvení, prodej suvenýrů a literatury a samozřejmě pokladna. U vstupu do skal je i Muzeum přírody Český ráj.

Skalní město:

My se z Prachova vydáme ne hned o skal, ale po žluté značce k Parkhotelu Skalní město. Jdeme lesem podél silnice do Pařezské Lhoty až na křižovatku s Lepařovým památníkem. Vladislav Lepař byl autorem prvního průvodce Prachovskými skalami. Dál nás značka dovede k Parkhotelu Skalním město. Zde máme možnost opět se občerstvit, ale je tu možnost si zasportovat, co třeba trochu volejbalu nebo nohejbalu?

Skautská vyhlídka:

Budeme se dál vést žlutou značkou a mineme zajímavou zvoničku z roku 1937, kdy ji nechal postavit spolek "Jičín v Praze". Konečně se dostáváme do skal, zatím to je hřeben se skalními stěnami po stranách. Začínáme nabírat výšku a v nejvyšším místě najdeme Skautskou vyhlídku. Je zde deska o obnovení v roce 1969, ale výhled je spíše do zeleně, trochu jsou vidět Trosky.

Starý hrádek:

Žlutá značka trochu poklesne a dovede nás k odbočce ke Starému hrádku. Nejde o žádný středověký hrad, ale jedno z opevněných míst slovanského hradiště z 8. až 10. století. Pak zde do 13. století stál dřevěný kostel a pohřebištěm. Hradiště bylo chráněno skalními srázy a z cesty přístupu valy a příkopy, po kterých ale zbyly jen takřka nepatrné stopy.

Nový hrádek:

Kousek po značce dojdeme na vedlejší hřbet, nad kterým se zdvihají skály Nového hrádku. Také toto místo bylo spojeno se slovanským opevněním, po kterém toho opět moc nezbylo. Navíc tedy oba hrádky jsou z důvodů ochrany přírody nepřístupné.

Turistická chata:

Od Nového hrádku klesneme po značce k srdci Prachovských skal, k turistické chatě. Je zde možnost občerstvení a také informační centrum, kde si lze zakoupit suvenýry, nebo odbornější literaturu. Památníkem tu je torzo Benešovy borovice, která uschla, když náš druhý prezident zemřel. V roce 2007 byla borovice vyvrácená uragánem Kiril.

Pelíšek:

Od chaty nebudeme pokračovat po žádné značce, ale neznačenou cestou, která odbočuje od žluté značky, kterou jsme sem přišli, na okraji parkoviště západním směrem. Dojdeme k čajovému altánu Plující oblaka a za ním na křižovatku U Pelíška. Pelíšek je místní skřítek, ochránce, a zde má dřevěnou sochu.

Vyhlídka Českého ráje:

Po červené a zelené se vrátíme k turistické chatě a přes pokladnu vystoupáme k další soše Pelíška s možností pěkného posezení. Zelenou roklí po červené značce pokračujeme k rozcestníku k Vyhlídce Českého ráje. Jde o jednu z nejimpozantnějších vyhlídek Prachovských skal, původně zvané Hraběnčina. Můžeme tu kromě okolních věží a skal vidět i Trosky a Ještěd.

Americká sluj:

Vrátíme se na rozcestí a pokračujeme po červené až k úzké soutěsce zvané Fortna. Sem nikdy sluníčko nezasvitne, proto se tu třeba velmi dlouho drží zbytky sněhu. Tady s námi jde i zelená značka, po které se dostaneme i po schodech vpravo k vyhlídce Šikmá, či Vítkova věž. Také odsud máme rozhled nejen po okolních skalách, ale i na širší oblast Jičínska s dominantním Velišem a Zvičinou. Po zelené budeme pokračovat dál k Americké sluji. Jde o seskupení balvanů, které působí velmi romanticky, až strašidelně.

Císařská chodba:

Dál se se zelenou značkou dostaneme na rozcestí nad U buku a na vyhlídku Míru. Z ní můžeme mimo okolí vidět Trosky, ale Vyskeř a Mužský. Vrátíme se na rozcestí U buku a po žluté sejdeme do Myší díry. Tento úzký průchod je dlouhý asi 100 metrů, místy široký jen 60 cm, a dostaneme se na rozcestí Zadní Točenice. Po červené pak začneme stoupat do Císařské chodby. Prochází jí schodiště a jde asi o bod P, tedy srdce Prachovských skal. Jméno má po císaři Františku I., který Prachovské skály navštívil v roce 1813.

Hakenova vyhlídka:

Nad Císařskou chodbou vezmeme za vděk zelené značce, která nás dovede na další vyhlídky, v pořadí Hlaholská (podle pražského pěveckého sboru Hlahol), Rumcajsova a konečně Hakenova. Haken byl archeolog, který zde prováděl výzkumy. Výhled je omezený, ale je možno spatřit Krkavčí skály a vrch Tábor s rozhlednou.

Křížkovského vyhlídka:

Od Hakenovy vyhlídky se vrátíme na rozcestí s červenou značkou, která nás dovede na Křížkovského vyhlídku. Opět jde o pěvecký sbor, který zde byl v roce 1930. Tato vyhlídka je jedna z nejlepších v Prachovských skalách a je z ní vidět široký obzor, Trosky, Ještěd, Kozákov a celé Jičínsko.

Přivýšina:

Po červené pak sejdeme od Prachova a až na jeho zadní okraj. Zde od rozcestníku budeme pokračovat po zelené značce na Přivýšinu. Na vršku je vyhlídka Václava Čtvrtka, autora asi neznámějšího jičínského obyvatele Rumcajse a dalších pohádkových postaviček. Vyhlídka je pěkná na Veliš s Jičínem a i na jiná místa.

Brada:

Se zelenou pak klesne do sedla Pod Přivýšinou, odkud vystoupáme na vršek se zříceninou hradu Brada. Z hradu mnoho nezbylo, dominantním je zde památník bitvy v roce 1866 s křížem. Výhled odsud je také pěkný. Pod hradem je malý hřbitůvek s raně gotickým kostelíkem asi z roku 1300 a nad ním s dřevěnou zvonicí z 18. století. Je zde možnost se i občerstvit v penzionu.

Cíl - Jinolice:

Dál půjdeme neznačenou cestou, od dolního rohu trávníku pod kostelem k rohu plotu chaloupky čp. 6. Na kraji sadu za domkem se dáme po jeho pravém okraji a pak jdeme po pravém okraji lesa do jeho severního rohu. V lese pak v hlubokém úvozu po několika metrech zahneme vlevo a sejdeme k okraji osady Horní Podůlší. Zde narazíme na značky cyklotrasy 4365, po kterých se dáme vlevo a stále klesáme k potoku Javornice. A to už jsme na u prvních domků vsi Jinolice, kde se dáme podle prvních zahrad vpravo a dojdeme na modrou značku. S ní pak vpravo je to na železniční zastávku jen kousek.

 

Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je odbočka k Hlaholské vyhlídce 461 metrů, nejnižším můstek za Jinolicemi, kdy pak modrá zahýbá k rybníku Vražda s 314 metry nad mořem. Díky tomu, že jsme se pohybovali ve skalách neustále nahoru a dolů, je převýšení poměrně značné, asi 600 metrů, ale jde většinou jen o kratší výstupy s následujícími odpočinkovými body. Cesta je poměrně krátká, v rovině lze takovou délku zvládnout lehce za 4 hodiny, ale tady ve skalách si na to nechte raději třeba celý den.

Brada
Hakenova vyhlídka
Zvolte hory Vyhledat
Pobytové balíčky

Romantický pobyt v Jizerkách

Relax víkend

Relax pension u Nosků

Cena od: 5 870 Kč


Svatební pobyt

Romantický víkend

Hotelový, sportovní a kulturní komplex AVALANCHE

Cena od: 3 900 Kč


Profi V.I.P. týdenní pobyt

Relax víkend

Hotelový, sportovní a kulturní komplex AVALANCHE

Cena od: 7 000 Kč


Lávové masáže

Relax víkend

Vila Kamila

Cena od: 5 800 Kč


Další nabídka pobytových balíčků