Výlet za koncem Vartenberků II. Nová Oleška, Huntířov...
První díl popisu dnešní trasy nás zavedl kousek od hranic Českého Švýcarska, do obce Markvartice u Děčína. Ta se stala osudná pro posledního člena rodu pánů z Vartenberka, dnešního města Stráže pod Ralskem. Ota Jindřich z Vartenberka zde byl roku 1625 zabit při vzpouře poddaných, no řekněme to rovnou, byl proboden vidlemi.
Začali jsme na místní vlakové zastávce, prošli k Červenému dvoru, místu onoho konce Vartenberků, došli ke kostelu a dál do Staré Oešky. Ta je vcelku významným rekeračním střediskem, takže zde najdeme možnost občerstvení. Od restaurce na břehu Olešského rybníka pokračujeme přímo do vsi Stará Oleška.
Nová Oleška:
Projdeme rovně po silnici, po levici mineme dva zajímavé výklenkové pomníky, jen nevíme komu byly určeny. Nad vsí, než vstoupíme do lesa, odbočíme vlevo na vcelku málo projetou polní cestu. Kousek polem a pak lesem vystoupáme k další části Nová Oleška. Stojí zde pěkné staré domy, Nová Oleška se uvádí v roce 1543. My se ale do centra osady nedostaneme, za prvním domem u křížku totiž zahneme hned vlevo na úzkou asfaltku. Dál pak jdeme rovně pěknou lesní cestou, stáčíme se vlevo a dojdeme na okraj pole, vpravo je vidět několik skal s Olešskou věží.
Huntířov:
Pokračujeme cestou po okraji pole a pak jen mezi poli dojdeme do obce Huntířov. Mimochodem, obě Olešky, Stará i Nová, jsou jejími osadami. Zde ve vsi byla na výše zmíněné Norimberské cestě křižovatka, odbočovala totiž tady spojka směrem přes Markvartice na Českou Kamenici a dál až do Žitavy. Ves je známá jako farní již do 2. poloviny 14. století, ale kostel tu byl snad již o století dřív vzhledem k výsostnému položení na kupecké stezce. Od 15. století zde existoval soud, jeho sídlo bylo na místě dnešního hostince. Huntířovští také měli lví podíl na konci Vartenberků, tedy na zmíněném vzbouření, při kterém byl Ota Jindřich z Vartenberku zabit. V 17. století zde mělo být pak sídlo Hiršů z Markvartic. Kostel s farou byly zbořeny v roce 1969, takže nejvýznamnější památkou obce je větrný mlýn v osadě Františkův Vrch.
Větrný mlýn:
Projdeme vsí přes hlavní křižovatku, kde stál onen středověký soud, a pokračujeme dál vsí se žlutou značkou. Když se setkáme se zelenou značkou pod místním hřbitůvkem, odbočíme vlevo po zelené. Ale můžeme pokračovat po žluté k větrnému mlýnu na Františkově Vrchu, další osadě Huntířova. Po prohlídce se ale pak musíme vrátit na zelenou.
Jako dřevěný mlýn byl postaven kolem roku 1840, jako kamenný pak roku 1876. Jeho provoz měla prý ukončit nešťastná událost, kdy bylo lopatami usmrceno mlynářovo dítě. Po roce 1945 sloužila budova zemědělcům jako seník, po roce 1970 byla snížena a upravena na chalupu. Dnes se po pěkné rekonstrukci stal mlýn dominantou oblasti.
Cíl - Markvartice:
Zelená značka nás provede poli a loukami do lesa, kde jdeme po zahnutí cesty vpravo úbočím vrchu Jámy (452 m),. Po jeho hřebenu začneme jihovýchodním směrem prudce klesat asi 700 metrů na lesní silničku. Po ní odbočuje zelená značka kolmo vpravo, ale my odbočíme zase kolmo vlevo. Jdeme rovně 200 metrů a zde na lesní křižovatce odbočíme vpravo. Klesáme lesem na pole, rovně přes něj, pak přes potok a dál polem rovnou k železniční zastávce Markvartice.
Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je cesta polem nad Františkovým Vrchem, nejnižším bodem byl pak můstek přes potok pod markvartickým kostelem 245 metrů nad mořem. Celkové převýšení na trase je asi 260 metrů, ale vždy po pěkných cestách, takže výlet patří k těm snadným, které lze zvládnout i s kočárkem, pokud má větší kola, o cyklistech nemluvě.
