Výlet za koncem Vartenberků I. Markvertice, Stará Oleška...
Rod pánů z Vartenberka hrál ve středověku v Českém království velmi významnou roli, mnozí z jeho členů sloužili na nejvyšších postech, dnes by se řeklo, že byli tehdy členy vlády, ale konec rodu byl úplně jiný, skončil ne na výsluní, ale řekněme rovnou, skoro v hnoji. Ale nepředbíhejme. Dnešní výlet bude kousek za hranicemi Českého Švýcarska, případně Labských pískovců, začneme ho v Markvarticích. Vsí s tímto jménem je v naší republice více, tak dodáme, že to jsou Markvartice u Děčína, i když Česká Kamenice je blíže.
Markvartice:
Obec Markvartice leží na silnic I/13 (E442) mezi Českou Kamenicí a Děčínem. Obec má i vlakové spojení, a to z Děčína přes Benešov nad Ploučnicí do České Kamenice a pak přes Jedlovu do Rumburku.
Markvartice byly pojmenovány buď podle lokátora (zakladatele), nebo majitelem apnství, což by mohl být některý z rodu Markvarticů. A těch jménem Markvart bylo v tomto rodu víc, ne jen zakladatel. Ten žil ve 2. pol. 12. století, ale o jeho původních majetcích se ví velmi málo, ale za své služby u dvora dostal majetky v horním Pojizeří. Jeho vnuk Markvart z Března byl již správcem Děčín, což je tedy nedaleko. Takže je to on, kdo dal popud k založení vsi? Nejspíš ano. Později se ves ale rozdělila na dva až tři díly, v každém mohla stát tvrz, ale víme jen o dvou. Dnes se dochovala navíc jen jedna, a to až v renesanční podobě, zvaná od té doby Červený dvůr. Nejstaršími majiteli byli Bletové z Útěchovic, ale současnou budovu postavili roku 1568 páni ze Schönfeldu. Vystřídalo se zde pak několik dalších majitelů, až roku 1621 se stal pánem Ota Jindřich z Vartenberku (město Stráž pod Ralskem), poslední člen rodu po meči. Ten byl navíc známou osobností z několika skandálů, třeba byl spojený s tzv. koncem Smiřických na Jičíně. Ekonomický a náboženský útlak dohnal jeho poddané markvartického statku k zoufalému činu, ozbrojili se roku 1625, vtrhli na zámek a Vartenberk byl proboden vidlemi. Současně s n ím byla zvaražděna i jeho žena. Tím se neslavně uzavřela kapitola slavných Vartenberků.
Další památkou vsi, mimo Červeného dvora, je barokní kostel sv. Martina z roku 1704. Od roku 1966 kostel však tak chátral, že z něj zbyla jen troska a měl být dokonce zbořen. Po roce 1989 se však nadšenci pustili do díla a v roce 2017 se opět kostel vrací k liturgickým účelům.
Start - kostel:
Začátek výletu si stanovíme u železniční zastávky u turistického rozcestníku. Na trasu můžeme přistoupit samozřejmě kdekoliv po vsi, ale pak je nutno dojít do toho samého místa od nádraží. Tady tedy končí nebo začíná, jak tomu řekneme, zelená značka, ale po té nepůjdeme. Dáme se neznačenou cestou do vsi na hlavní komunikaci. Přejdeme ji a staneme u renesanční stavby Červeného dvora. Moc to na zámek nevypadá, z bývalé krásy v něm zůstaly ale pěkné renesanční stropy a některé další architektonické články. Za zámkem vede přes potok pěkný klenutý most. Můžeme ho přejít a vlevo po odbočení projdeme vsí až ke kostelu, nebo k němu dojdeme po silnici. Kostel stojí v dominantní poloze na návrší, nelze ho minout. Vedou k němu schody, celkově je to velmi pěkný areál.
Stará Oleška:
Od kostela se vrátíme dolů do vsi k můstku přes potok, zahneme vpravo a hned vlevo a dojdeme na hlavní křižovatku obce s jedničkovou silnicí do Děčína. Je zde velký provoz, proto se po silnici pohybujme velmi opatrně.
Vlevo, právě směrem na Děčín, projdeme kolem benzínové pumpy a pokračujeme až na křižovatku s polními cestami (vlevo Hacienda). My zde odbočíme ale vpravo a za přechodem přes železniční trať odbočíme podle této trati vpravo. Pokračujeme asi 150 metrů a zahneme s polní cestou vlevo. Dojdeme polem k lesu a dál k chatové oblasti Oleška. Projdeme na hlavní silnici u Olešského rybníka, založeného roku 1471 a zvaného dříve Velký rybník. V létě je toto místo plné rekreantům, je zde restaurace a proto možnost občerstvení. U rozcestníku s modrou a žlutou barvou se nedáme ani po jedné z nich, ale nasměrujeme si to po silnici do vsi Stará Oleška.
Tato ves je velice stará, procházela tudy od nepaměti obchodní solná cesta, tzv. Norimberská, takže zde zřejmě stál ve středověku opevněný dvorec (dnes objekty autokempinku Česká brána). Ves se ale poprvé připomíná až roku 1380.
Další pokračování v druhém dílu.
