Za hranicemi Českého Švýcarska - Česká skála, Oberwald, Prácheň, tip na pěknou procházku.
Tento výlet bude jen malý kousek za hranicemi Českého Švýcarska, a to do koutu, který sice mnozí tak nevnímají, ale patří ještě k Českému Středohoří. A bude to Kamenický Šenov, město skla a hlavně svítidel.
Kamenický Šenov:
Pro toto město se lidé dohadují, zda přídavné jméno je podle kamení, což by odpovídalo německému Steinschönau, nebo je to podle toho, že obec patřila pod Kamenici. Na druhou stranu je jasné, že podstatné jméno je zřejmě z německého "schön", tedy "krásno". A že je tu opravdu krásně, o tom se můžete přesvědčit sami.
Obec vnikla někdy na konci 13. či na počátku 14. století, připomíná se roku 1352. Co je zajímavé, že se obci během staletí zcela změnilo centrum, původně bylo v údolí s tím, že na vršku stál kostel, dnes je tomu naopak, centrum je nad kostelem. Pro zdejší obživu lidí mohla stačit neúrodná kamenitá políčka, tak se jim stalo doplňkem sklo a hlavně jeho zpracování, což znamenalo hlavně v 19. století bouřlivý rozvoj. Dodnes zde působí několik skláren a s několika menšími podniky i kombinát Lustry, který je zaměřený na výrobu svítidel. Kamenický Šenov byl na město povýšen v roce 1900.
Start - Kalvárie:
Začátek výletu si stanovme u sklářského muzea. Je zde parkoviště, nedaleko staví i autobus, takže je to pro každého snadno dostupné místo. Muzeum má v Kamenickém Šenově tradici od roku 1856, v dnešní krásné budově je od roku 1968, jinak dům je z roku 1769. Po prohlídce muzea, ale můžeme si nechat expozici až po návratu, se vydáme ke kostelu přes silnici. Barokní kostel z roku 1718 byl postaven na místě staršího ze 14. století. Za ním se rozkládá hřbitov, kde najdeme mnohé umělecké památky a i hrob zakladatele sklářské školy Jana Dvořáčka.
Od kostela pokračujeme do údolí po zelené značce. V jednom místě přejdeme starou železniční trať a pod ní na křižovatce se Smetanovou ulicí se po ní dáme vpravo již bez značky. Smetanova ulice je páteří Dolního Šenova, po levé ruce vidíme objekty Lustrů, ale míjíme i starou koželužnu, kdysi také jeden ze starších provozů Lustrů. Vyjdeme z města a dojdeme k malé mohyle na paměť toho, že tu stávala kdysi kaplička. Hned za ní odbočíme vpravo a dojdeme na plošinu před skalním srázem. Zde vidíme altánek, pramen, svaté, stojíme na místě, kde kdysi skutečně bývala Kalvárie, ale od roku 2007 ji obnovuje společnost Na Výsluní, ovšem určitě k větší nádheře než kdysi. Vydáme se podle jednotlivých zastavení na vrchol ke skalní kapli, a pak se po značkách naučné stezky vydáme zpět po hřebenu. Dojdeme ke skalní vyhlídce a pokračujeme dolu opět na začátek. Zde najdeme značky místního okruhu a podle nich se dáme proti toku potoka směrem na Prysk.
Železniční zastávka Prysk:
Kdybychom měli problémy s místním značením, je důležité jít po silnici do Dolního Prysku. První domky této obce jsou po pravé straně silnice a mezi nimi odbočuje vpravo i cesta ke hřbitovu. Zatočíme tam, obejdeme zprava obvodní zeď a budeme cestou stoupat nejdříve zalesněným údolíčkem a pak po hřbítku. Dojdeme k rozcestí ve tvaru T s křížkem, kde odbočíme vlevo, vpravo pak již opět vidíme zářezy staré tratě. S tou pak vyjdeme z lesa. Projdeme malým lesíkem a když znovu zapadneme do lesa, je tu rozcestí, kde odbočíme bez značení vpravo. Cesta nás povede mírně do stráně Šenovského vrchu, a pak zase dolů, až znovu přijdeme ke zrušené železnici a k budově nádražíčka Prysku. Tady přejdeme přes těleso tratě a sejdeme na silnici od Práchně do Prysku. Dáme se kousek vlevo směr Prysk, ale hned zase vlevo, kde si můžeme prohlédnout zajímavé prostory starého lomu na pískovec. Jinak se otočíme a jdeme se žlutou značkou směr Prácheň.
Prácheň - Panská skála:
Část Práchně, do které jsme nejdříve vstoupili, se nazývala Šelty, a také jsou i starší. Šelty vznikly těsně po 30-leté válce, Prácheň až kolem roku 1700. Nejvýznamnější stavební památkou dnešní Práchně je kostel sv. Vavřince z roku 1781. Ovšem, co dnes proslavuje Prácheň nejvíc, je Panská skála neboli Varhany. Je to přírodní památka, ovšem původně to byl prostý kopeček s třemi křížky nad panským domem. Jednou přišla větrná smršť a objevila se odlučnost čediče, který se začal kolem roku 1780 těžit. Od roku 1868 probíhala jednání o zastavení těžby, vše vyvrcholilo v roce 1914 odkupem a vyhlášením přírodní památky. Tvar skály není proto přírodním dílem, je vlastně stěna lomu. Do kinematografie Panská skála vstoupila zejména v pohádce Pyšná princezna, ale obrázek je snad v každé slušné učebnici geologie na celém světě.
My si skálu prohlédneme, pod ní je i vybudované parkoviště s informačním centrem.
Česká skála (Češka):
Od Panské skály se vydáme po modré a žluté značce přes Prácheň a stoupáme k lesu. Na jeho okraji přijdeme na rozcestí s odbočkou na Českou skálu. I vydáme se tam, projdeme lesem, vystoupáme na malé návrší a na jeho konci dojdeme na úžasnou vyhlídku na Novoborskou kotlinu a široké panoráma hor od Klíče, Ještědu, Ralska a dalších. Pokud máme čas, tak přímo pod námi na úpatí skály je vytesaná štola asi z roku 1973, a další je na malém návrší vpravo od nás, tedy jižně, ale jen kousek pod horní hranou návrší.
Oberwald (Podlesí):
Vrátíme se na rozcestí a značky, modrá nás opustí zakrátko vlevo a žlutá jde po upravené lesní cestě. Ale kousek za vstupem do lesa odbočíme na křižovatce západním směrem vpravo, ale ne kolmo, nýbrž šikmo před nás. Začneme vlastně obcházet Vlčí horu (Kozlí 641 m), takže na dalším složitějším rozcestí se dáme vlevo k okraji lesa. Cesta nás dovede na silničku od Slunečné do K. Šenova. Zde se na chvíli zastavíme, protože tu jsou zbytky kdysi velmi navštěvované restaurace Oberwald, dnes česky Podlesí. Budova byla postavena v roce 1898, po požáru roku 1915 byla obnovena, ale požár v roce 1949 byl konečný. Ve zříceninách je vestavěná lesácká garáž.
Cíl - Kamenický Šenov:
Teď už cesta bude velmi jednoduchá, dáme se vpravo silničkou ke Kamenickému Šenovu. U prvních stavení si vpravo prohlédneme smírčí kříž, nalevo pak malou kapličku. Za křižovatkou se silnici na Nový Oldřichov pokračujeme Havlíčkovou ulicí kolem budov nejstarší sklářské školy na světě. Ta v roce 2016 slaví 160 let, jak jsme se zmínili u hřbitova s hrobem zakladatele Jana Dvořáčka. Havlíčkovou ulicí pak dojdeme do cíle u sklářského muzea.
Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je úbočí Vlčí hory (619 m). nejnižším pak Šenovský potok pod Kalvárií 379 metrů nad mořem. Celkové převýšení je málo přes 600 metrů, ale je to po pěkných cestách a bez prudkých výstupů. Trasa mimo Kalvárii je vcelku vhodná i pro cyklisty.
