Na chvilku k sousedům - Mikulovice, Hranice, Parková hora, Hlucholazy.
Kdysi jsme si byli "bratry", ale na hranicích z nás dělali nejen hlupáky, ale zejména pašeráky, špiony a buhvíco jiného. Dnes jsme jedna Evropa a pokud si ji nenecháme rozložit, mělo by to tak zůstat. A jedním z dobrých stránek je pro nás průchodnost hranic. Vydejme se proto do sousedního Polska a budeme překvapeni, jak je tam hezky, a při tom je to doslova "za humny". Za místo startu si určíme obec Mikulovice v podhůří Jeseníků.
Mikulovice:
První zmínka o obci je z roku 1263 a snad ji nechal založit vratislavský biskup Lawrence. Nechal ji osídlit kolonizátory z Durynska a k Franků, kteří těžili zlato. Nejvýznamnější památkou obce je kostel sv. Mikuláše, který dal obci jméno. Farním byl již v roce 1293, ovšem později byl podřízen kostelu v Hlucholazech a od roku 1413 v Ondřejovicích. V roce 1582 s píše o přestavbě kostela, samostatná fara se obnovila až v roce 1672. I když byl kostel několikrát přestavován, byl stále malý, a tak v roce 1904 byl postaven kostel současný.
Start - hranice:
Výlet začneme před vlakovou stanicí u rozcestníku. Zde začínají červená a zelená značka, ale my je nevyužijeme a půjdeme zpočátku bez značek. Otočíme se ke stanici zády a vyrazíme Sokolskou ulicí (pozor, jde vlastně o celé sídliště) a dojdeme k věžáku čp. 543 (druhý zprava). Prosmýkneme se vlevo kolem něho a za dalším domem loukou přejdeme do Nábřežní ulice. Vlevo přejdeme po mostě přes říčku Bělou a pak i přes koleje a vpravo zahneme Mlýnskou ulicí. V mírné zatáčce, ještě před sběrovým dvorem, odbočíme na místní komunikaci vlevo a přejdeme po mostě přes říčku Olešnici. Za budovami Nového mlýna přejdeme přes náhon a podejdeme elektrické vedení. Rovnou polní cestou k východu si to pak namíříme k lesu a pak přes něj na hranice s Polskem.
Parková hora:
Překročíme polskou hranici a držíme stále stejný východní směr, až narazíme na polskou žlutou značku naučné Stezky zlatých horníků. Zahneme po ní vpravo a začneme stoupat na Přední kupu Parkové hory (Góra Parkowa, Góra Chrobrego 495 m n.m.). Pod vrcholem narazíme na romantické Visuté skály s kaplí sv. Anny z roku 1908. Na vrcholu pak stojí rozhledna z roku 1898. Původně byla vysoká jen 16,5 metru, ale v roce v 1927 se zvýšila na 22 metrů a byl k ní přistaven hotel. Ten však v roce 1996 vyhořel. Dnes je věž v soukromých rukách a možná se jednou dočkáme obnovení její slávy.
Hlucholazy (Głuchołazy):
Od rozhledny se dále po červené přes kratší úsek Křížové cesty do města Hlucholazy. Značky nás dovedou až do historického centra z 1. poloviny 13. století. Město bylo hraniční pevností, ale také se zde těžilo zlato. Dominantou je farní kostel sv. Vavřince se dvěma barokními věžemi a krásným pozdně románským vstupním portálem. Další památkou je kamenná gotická věž Horní brány z roku 1418. Dnes se město snaží o rozvoj cestovního ruchu, a má co nabídnout - krásné okolí, historické památky, hustou síť turistických cest, dobré služby, navíc je město rušným dopravním uzlem.
Z dalších památek jen stručný výběr - radnice 1522, kostelík sv. Rocha 1350, zbytky hradeb, historické domy a bývalé lázně 1882.
Hranice:
Z hlavní křižovatky před historickým centrem se dáme ulicí Gen. Sikorskiego severozápadně a přes most přes říčku Bělou. Po nábřeží odbočíme vlevo a ulicí gen. Andersa proti toku přejdeme na bývalé koleje. Po nich se dáme vlevo a po dřevěném mostě přejdeme na druhý břeh. Dál pokračujeme krásně upravenou promenádou kolem Hlucholazské jeskyně a pramene opět na ulici gen. Andersa. Na jejím konci pak narazíme na značku žlutou a zelenou, která nás povede dál až na hraniční přechod.
Cíl - Mikulovice:
Za hranicemi na našem území mineme po levé ruce soukromé sportovní centrum a sejdeme z hlavní silnice na Hlucholazskou ulici a kolem dřevěného přístřešku až k mostu přes Bělou. Nepřejdeme ho, ale zahneme vpravo na nábřežní stezku. Tou dojdeme ke kolejím a po nich krátce vpravo přijdeme do ulici V Zahradách. Tou se dáme vlevo a pak Nádražní vpravo a jsme v cíli naší cesty.
Trasa měří 14 km, nejnižším místem je město Hlucholazy 263 m, nejvyšším samozřejmě rozhledna na Parkové hoře 495 m. Celkově nastoupáme asi 450 metrů, takže mimo Parkovou horu to je jen rovinka. Trasa pro náročný výjezd k rozhledně není vhodná pro cyklisty.
.jpg)
