Výlet kolem hory Sněžník, Bělské údolí atd...
Jednou z dominant okresu Děčín je Sněžník. Protože je ale Sněžníků v naší republice víc, dává se mu přízvisko Děčínský. Dnes se vydáme nejen na vrchol, ale projdeme si i kousek z překrásného okolí.
Historie:
Osada Sněžník patří pod obec Jílové, ale uvádí se její vznik již ve 13. století. Šlo o malou osadu, která byla navíc během 30leté války zcela zničena. Po obnovení tu nastal vcelku velký rozvoj v 18. a 19. století, kdy zde bylo postaveno nejvíce domů a kdy začala být osada vyhledávaná jako rekreační středisko. Centrem vsi byla již v 16 století rychta, kde se odehrával veškerý obchod a výkon práva. Budova byla později několikrát přetavována a dnes je z ní hotel Sněžník. Proti hotelu stojí kamenná kaplička, kterou nechala postavit hraběnkou Thunová na památku záchrany své dcery při nehodě s kočárem.
Start - vrchol Sněžníku:
Začátek dnešního výletu nebude výjimečně na náměstí, to tu ostatně ve Sněžníku není, ani u vlaku a podobně, ale u penzionu Chaloupka Sněžník. Najdeme ho na místní komunikaci ze středu Sněžníka východním směrem po zelené značce. Zde necháme auto, popřípadě sem dojdeme od zastávky autobusu ve vsi, a pak po zmíněné zelené pokračujeme s výstupem na skalní hranu stolové hory Sněžník. Zde narazíme i na červenou značku, se kterou pak dospějeme k rozhledně. Ta patří k nejstarším v Čechách, byla postavena v roce 1864 jako trigonometrickou věž, která ale od počátku sloužila i pro veřejnost. U rozhledny je možnost občerstvení v penzionu i v bufetu a odpočinku u jezírka.
Bělské údolí:
Od rozhledny pokračujeme po zelené a červené značce po hraně skal, kde můžeme obdivovat nejen různé skalní útvary, ale také výhledy do kraje, hlavně směrem na Děčín. Skalní plošinu opustíme v oblasti Koňská hlava, kdy sice značka míjí samotný skalní konec, ale ten se dá zvládnout pěšinami. Zabloudit nelze, protože stejně na turistické značky dojdeme.
Klesneme zalesněnými stráněmi na rozcestí Pod Koňskou hlavou, odkud pokračujeme již jen po červené. Asi po 700 metrech sejdeme na lesní silničku, po které odbočíme vlevo a již bez značky začněme skoro po vrstevnici obcházet Sněžník. Jdeme 2 km a na začátku severního svahu narazíme na Bělský potok, tedy horní konec Bělského údolí.
Podle potůčku se stočíme vpravo a v sevření skal s různými útvary klesáme asi 1,5 km, až narazíme na rozcestí. Odtud již nebudeme pokračovat v klesání s potokem, ale po odbočení vpravo po vrstevnicové cestě pod skalními srázy se dostaneme na silnici od Děčína, Nové Vsi směrem na Sněžník.
Cíl - Sněžník:
Na silničce jsme opět narazili na červenou, dáme se tedy vpravo mírně do vrchu. Za zatáčkou značka odbočí vpravo směrem ke Koňské hlavě, ale to známe, tak budeme již neznačeně pokračovat po lesní silničce dál. Cesta mírně stoupá, přejdeme žlutou značku od rozhledny nad námi, a pak se cesta začne klikatit. Tu dojdeme na rozcestí se silničkou směrem k jeskyni po Děčínským Sněžníkem. Protože ale není veřejnosti přístupná, jdeme touto odbočkou jen asi 200 metrů a stočíme se na cestu vlevo. A pak je to již jen kousek k prvním domkům Sněžníku, k části U Dvanácti apoštolů. A za krátko jsme již u Chaloupky Sněžník, a tím i v cíli naší cesty.
Trasa měří 14 km, nejnižším bodem byla křižovatka v Bělském údolí 312 m, to se vám určitě líbilo, nejvyšším pak samozřejmě Sněžník se svými 723 metry nad mořem. Celkové převýšení, které jsme po cestě překonali, bylo asi 500 metrů. Cesty byly pěkné, takže to nebyla tak velká námaha. Trasa pro stoupání na Sněžníka pak klesání a také pro Bělské údolí není vhodná pro cyklisty.
