Holandsko ve Švýcarsku, ale v Čechách!
Větrných mlýnů bývalo na naší republice na stovky, ale většina z nich zanikla, a ty, které zbyly, byly buď opuštěny nebo změnily svůj účel. Hlavní ale je, že se některé dochovaly alespoň ve zdivu, takže jsou ozdobou krajiny dodnes.
V Čechách snad největší koncentrace zděných mlýnů je na Děčínsku, vydejme se proto za několika z nich. Východiskem nám bude centrum obce Arnoltice, kterou najdeme severovýchodně od Děčína na silnici z Ludvíkovic do Hřenska. Ale jak budeme vytvářet okruh, lze na trasu nastoupit i jinde, třeba ve známém Hřensku, v Janově i v Růžové. Arnoltice mají křižovatku turistických cest kousek pod kostelem. Je to jen modrá, po které se dáme severním směrem k Suché Kamenici. Na konci obce po pravé ruce spatříme větrný mlýn z roku 1830, který dnes slouží jako rekreační objekt. Výška věže je 10 metrů a průměr 7 metrů. Suchá Kamenice (Odkaz) je potok, podle kterého budeme klesat k Labi. V údolí přejdeme na červenou a pokračujeme krásnou skalnatou rokli podél potoka s peřejemi a vodopádky, zejména na jaře a na podzim, a kolem betonového řopíku k Labi. V dolní části údolí jsou zbytky vodního mlýna z roku 1794, který zanikl roku 1882 požárem. Až dojdeme k Labi, jdeme podél silnice do Hřenska (Odkaz). Pokud jste zde někdo nebyl, budete překvapeni pěknou polohou obce Hřensko. Je to východisko dalších cest, ale po těch se vydáme jindy, dnes přímo z křižovatky odbočíme vpravo po žluté značce a skalami s výhledy dojdeme na okraj Janova, a to hned k dalšímu větrnému mlýnu. Ten pochází z roku 1844 a dnes také slouží k rekreaci.
Po žluté pokračujeme přes ves s několika "občerstvovacími stanicemi" a kolem golfového hřiště. Dojdeme do obce Růžová. Její centrum s kostelem vypadá velmi hezky. Z dalších zajímavostí stojí za prohlídku ruční výroba mýdla u mydlářky Miloslavy Hrachovcové, Wernerův dub, ale hlavně další větrný mlýn. K němu již značená turistická cesta nevede, vydáme se ale k němu po silničce směrem na Bynovec. Po levé ruce již vidíme vrch Petřín a za hřbitovem v lese zdejší větrný mlýn. Je nejmladší, postaven byl v roce 1878, a dnes slouží jako penzion. Lopatky jsou jen atrapou, zařízení se totiž nedochovalo, jako ostatně u žádného mlýna, které jsme viděli.
Od mlýna se vrátíme zpět na silnici a kousek po ní na křižovatku u pomníku. Zde zahneme na lesní cestu vlevo, tedy západním směrem. Sejdeme k potůčku a loukami dojdeme do chatové osady pod Arnolticemi, na její hlavní komunikaci se dáme vlevo a hned vpravo a vystoupáme do centra Arnoltic.
Výlet se vám určitě líbil, byl rozmanitý, viděli jsme nádherné skály i s výhledy, větrné mlýny i některé stavební památky. Trasa měřila 17 km, ale vedla po pěkných cestách, mnohdy velmi romantických. Převýšení je asi 200 metrů, zejména z Hřenska do Janova, jinak je to skoro rovinka. Trasa není vhodná pro kola, tedy ve stoupání z Hřenska, které se dá ale objet po silnici.
