Mokřad Velký Kyčmol (Upalone)
I Čech-neturista si jistě vybaví dvě, možná tři notoricky známá místa Beskyd. Lysá, Radhošť, Hukvaldy, Štramberk... Rustikální víska Horní Lomná na nejzazším Frýdecko-Místecku mezi zdejší bašty rozhodně nepatří. Nicméně právě v místech, kde by leckdo již instinktivně hledal hranici se Slovenskem, či dokonce Polskem, ukrývají Beskydy velmi příjemné překvapení – jeden z posledních hodnotných moravských mokřadů. Původní jméno tříhektarového Upalone (též Upolone, Opolone) v sobě těžko zapře polský původ – ostatně polštinu zde ve velkém vnesli tzv. Goralé, jichž je dodnes na Třinecku a Jablunkovsku všechno, jen ne málo.
Přestože komunisté ve „zlaté“ éře 80. let pořádali na stabilně zatopené plochy doslova hony a tradiční hospodáři zároveň opouštěli tyto plácky zpravidla jako první, v Upalone se nějakým zázrakem drobně hospodařilo až donedávna. Poté však obrovské trávy a rychle expandující smrky či vrby začaly doslova požírat i toto místo... Než – po dohodě jak s dobrovolníky, tak s vlastníky – definitivně zasáhla Správa CHKO Beskydy, nikoli u z důvodu ekonomického, nýbrž ekologického a estetického. Díky přesně takovým lidem mokřad už zase hraje různými barvami podle toho, která chráněná hygrofilní rostlina dle nepsaného jízdního řádu matky přírody zrovna kvete. A protože obecně platí, že vzácné kytky na sebe vážou vzácné druhy bezobratlých, kteří pro změnu představují vyhledávanou pochoutku pro obojživelníky, plazy i ptáky, odchází z Upalone spokojený nejen „obyčejný estét“, ale i návštěvník specialista.
Třeba nám příští generace – při zvědavém koketování s masožravou rosnatkou, či nahánění mihotajícího se hnědáska rozrazilového – v duchu poděkuje a řekne si, stálo to za to. A třeba taky ne – protože jedním přeživším mokřadem na míle daleko nemá příroda Beskyd v žádném případě vyhráno. Něco nám totiž říká, že časy, kdy „se to mokřadilo“ doslova za každou vesnicí a pravidelné záplavy byly i díky nim pojmem takřka neznámým, už jen tak vrátit nedokážeme. V Beskydech ani kdekoli jinde.
.jpg)
